Vánoční stromečky z klacíků

aneb cesta od klacíků k vánočnímu obrázku :-)
Tady je to zrychleně...

A tady pomalu, postupně... cesta začíná v lese...

Pokračuje doma lámáním na požadovanou velikost... tu určuje hlavně velikost krabičky, do které plánujete stromek umístit. Zatím jen nanečisto, hned je budeme zase vyndavat...

Obyčejnou bílou krabičku (tahle je od kuchyňského zboží z IKEA) natřeme zelenou akrylovou barvou pečlivě ze všech stran a necháme zaschnout. V případě akrylky je to chvilka... 

A pak už můžem lepit, jakýmkoliv disperzním lepidlem (po zaschnutí zprůhlední)...

No, když to má být vánoční stromek, chtělo by to asi ozdobit... drobné ozdoby zase přilepíme (tady mám akrylové poloperličky, hvězdičky z fima a flitry.

Pokud plánujeme jako obrázek, v rozích uděláme díry a provlékneme kousek provázku...

A je to, jsme v cíli...

Hezké vánoční tvoření :-)
A kdybyste v tom nechtěli být sami, tyto stromečky, ale i další ozdoby a dárky budeme společně vyrábět na konci listopadu v MC Klubíčko na vánoční tvůtčí dílně (sobota 28/11). Jste vítáni!

Svítící a strašidelné tvoření

aneb Halloweenská rodinná tvůrčí dílna v MC Klubíčko :-)

Na poslední tvůrčí dílně v sobotu 17/10 bylo pěkně živo a to je dobře! Přivítali jsme mezi sebe nové děti i rodiče a bylo nám fajn, tentokrát dokonce zavítali i dva tatínci a pilně vystřihovali, barvili i lepili. Možná je přilákalo jen téma, možná budou chodit častěji a to by bylo moc prima.

A co že se vlastně vyrábělo? Samé strašidelné věci! A protože od svých dětí moc dobře vím, že největší úspěch mají svítící věci, využívali jsme i svítící temperu. A kromě ní i svítící hvězdičky, akrylové kamínky, gázu, černý kartonový papír, oči a výřezy a šablonky z Optysu (schválně mrkněte, mají opravdu krásné).

Využili jsme i ruličky od toaletního papíru a to hned dvakrát. Na mumie a netopýry.

Při výrobě netopýra stačí ruličku nahoře zavřít (podobně jako když vyrábíte sovu nebo krabičku), pečlivě natřít černou temperou (a že to dětem šlo!) a po zaschnutí dolepit očiska a křídla vystřižená z tvrdého černého kartonu (z papíru nebo plastová) a nabarvit svítící barvou pusu a zuby... nebo jako zuby přilepit akrylové kamínky ve tvaru kapiček. Nakonec se nám slétlo opravdu velké hejno :-)

U mumie šel každý svou cestou, někdo předem pomaloval ruličku bílou temperou, jiný jen oblast kolem budoucích očí a jinému se líbily oči na černém podkladě a pomaloval jen malý kousek pod očima černě. No a vlastně stačilo jen obalit gázou, oba konce přichytit lepidlem a dolepit oči a bylo hotovo.
A můžeme se začít bát :-)

Další na řadě byla netopýří maska. Tady jsme využili zakoupenou masku z Optysu jako šablonu, obkreslili na silnou čtvrtku, vystřihli a pomalovali podle předlohy nebo jak kdo chtěl, aby byl s výsledným dílem maximálně spokojený.

Nakonec si ještě všichni vyrobili zápichy z papíru. Na výběr byla dýně se svítícíma očima nebo pavouk na pavučině. A natřeli svítící temperou velkého ducha z kartonu.

A to už je všechno. Na závěr dostalo každé z dětí ještě malý dárek, jak jinak než svítící - malého ducha ze svítícího fima :-)

Sobotní odpoledne nám příjemně uteklo a kdo by se chtěl příště přidat, tak 28/11 v MC Klubíčko budeme pilně tvořit vánoční výzdobu a dárky.
Jste vítáni, budeme se moc těšit!

Ptáčci, co neodlétají do teplých krajin :-)

Mám narozeniny na začátku září, mám ráda podzim pro jeho barvy spadaného listí a přesto mi bylo vždycky tak nějak smutno, když jsem jako malá pozorovala ta hejna ptáků odlétající za teplem...

Od té doby uběhlo spoustu let a já se mezitím se stejnou intenzitou zamilovala i do polymerové hmoty. Je nekonečně barevná stejně jako podzim a na zimu nikam neodjíždí :-) Naopak chladné a deštivé dny jsou jako stvořené k točení kličkou ( myšleno u strojku "nudlovače", základní výbavy polymerového nadšence).

Letos jsem se na podzim ale důkladně a hlavně včas připravila! Mám vyrobenou véééélikou zásobu polymerových ptáčků, barevných, pruhovaných i jinak vzorovaných, s korálky i bez, romantických, vážných i veselých...

A co je na nich nejlepší? Žádný z nich mi neuletí do teplých krajin. Ledaaaa, že by ho tam nějaká kamarádka vzala na dovolenou :-)
Jsou to hlavně ptačí brože, na tričko, na kabát nebo třeba na tašku, ale i školní batoh...
Schválně, jaký by se líbil Vám?

Růžový....

...nebo do modra ...

A co oranžový?

Kdybyste si chtěli takového ptáčka také vyrobit, máte šanci - v listopadu bude ptáčkový kurz v MC Klubíčko (už víme datum - 4/11 od 19:30) a ráda Vás uvidím :-)
A pro netvořivé (nebo pokud zrovna nebudete mít čas) zájemce je tu možnost nákupu ptáčků v mém obchůdku na fleru.

Hezký den a všem stěhovavým šťastnou cestu!

Domácí křídy? Jasně!

V dnešní záplavě barevných plastových hraček se někdy může zdát, že děti nezaujme nic, co nebliká, nepíská nebo se úžasně netřpytí. Ale opak je pravdou!

Někdy stačí opravdu málo... třeba obyčejné křídy a kus chodníku u domu a o zábavu je na dlouhou dobu postaráno :-)
 

Protože ani ty křídy nemusí být jen takové, jaké známe ze svého dětství. Děti bude malování mnohem více bavit, když si spolu doma zkusíte vyrobit křídy vlastní. Za inspiraci v tomto případě děkuji své milé kamarádce Katce (z Centra14). Křídy jsme o prázdninách vyzkoušeli doma i na letním tvořivém pobytu na Monínci, takže mohu potvrdit, že opravdu fungují (tak dobře, přiznám se, že když jsem o domácích křídách poprvé slyšela, nebyla jsem si úplně jistá :-)

Jak tedy na to?
Připravte si sádru, která je základní surovinou, na obarvení se skvěle hodí třeba různé zbytky temper (které děti nosí každý červen ze školy domů a v srpnu stejně jdeme a koupíme novou sadu). A pak už stačí jen voda, nějaká vhodná nádoba a míchátko (stará lžíce, dřevěná špachtle atd.).
Nám dobře posloužila sklenice na zavařování, ve které jsme ve vodě rozmíchali zbytek tempery (krásně se rozpustí a obarví vodu). Čím více tempery dáte, tím intenzivnější bude barva křídy, my dali na celou sklenici necelou čtvrtku tuby a příště bych dala klidně i víc. Pak přidávejte sádru a míchejte, hustota by měla být přiměřená na lití, taková "kašička". Nalévejte opatrně do formiček - můžete použít plastové (z výtvarných potřeb), silikonové (mají výhodu, že se z nich vše krásně vyklopí) nebo třeba kelímek od jogurtu (naplníte cca z 1/3 a dostanete krásně kulatou křídu).

My jsme se pustili do oblíbených mořských motivů, aut, stromečků a dinosaurů :-)

Teď už jen vysvětlit dětem, že křída/sádra musí ztuhnout a malovat se půjde až druhý den. Zatím se může trénovat malování na papíře...

Kluci už jsou větší a malování jen tak na chodník je bavilo jen chvíli, pak přešli na klučičí verzi panáka. Což bylo spíš bludiště s různými zákazy (nastražené bomby?), rozcestníky a úkoly, no po chvilce jsem se v tom úplně ztratila, ale je to bavilo náramně a domů nás zahnal až déšť...

Takhle to začalo... a postupně pokračovalo... ještě, že máme u domu hřiště a  u něj pořádně široké a dlouhé chodníky...

Letošní léto bylo opravdu horké a suché, takové ideální na malování křídami po chodnících, takže na závěr posílám jednu křídovou letně-mořskou vzpomínku na léto...to jen abyste věděli, až se Vás příště dítko zeptá, jestli se dá malovat mořskou hvezdicí, tak že je to možné :-)
Krásný den... a šup odlévat křídy!

Náramky, náramky a zase náramky :-)

Zamilovala jsem se do náramků. Najednou, nečekaně a ve velkém... jak už to tak bývá :-)

Před lety jsem sice pár náramků z polymerů vyrobila, ale moc mě neuchvátily, teď jsem najednou měla volnější únor, tvořivou náladu, spoustu zbytkových tvrdších válečků a chuť dát náramkům ještě šanci. Vyrobila jsem první, druhý... napadlo mě, jak by asi vzor vypadal v jiné barevnosti, v další... a teď už jich mám tolik, že si z nich kluci můžou stavět pyramidy!

Všechny jsou uvnitř černé a zvenku pruhované, střídají se na nich různě široké barevné pruhy s pestrými (variace na Stroppel cane). Zkouším různé typy přechodů vnitřní černé k okraji a nejvíc se mi líbí asi tenhle:

Nejsou navrchu hladké ani úplně pravidelné. Na hodně lidí na první dojem působí jako vyrobené z látky nebo kůže. Pár lidí mi nevěřilo, že jsou celé z polymeru, což beru jako poklonu :-)

Z barevných kombinací jasného favorita nemám, ale jedna z mých oblíbených barev je tyrkysová, takže dost náramků má v sobě něco tyrkysového.

Hodně mě zaujala i tahle svěží letní varianta.

Ale i taková červenozelená má něco do sebe...

K některým náramkům, když zbylo hodně vzoru a namíchaných barev, vznikly i brože, náhrdelníky a náušnice.

Hlavně ptáků, těch mám celé hejno :-) V čele s rybou?

V hlavě mám další barevné kombinace... a jaká by byla ta Vaše?
Hezký den všem!

Super rychlé kočičí tričko

Tak tohle byla opravdu blesková tvorba...
Na kreativní výstavě jsem neodolala a (mimo jiné :-))) koupila i tahle textilní razítka s tématem koček, je tam i jeden pes, akvárko a samozřejmě nechybí myš.

 
Ale u nás prostě dominují kočky, máme momentálně druhého mourovatého kocoura a kluci ho milují. Jmenuje se Čížek, seznamte se :-)

Takže od okamžiku, kdy jsem vybalila razítka a ukázala je klukům, uplynula necelá půlhodinka a Vojta už měl hotovo. Našli jsme čisté jednoduché tričko bez obrázku, Vojta si vybral razítka a hned si vzpomněl i na písmenková a že si tam napíše i svoje jméno. Samotné tiskání je úžasné, použili jsme podušku s černou textilní barvou IZINK, kterou jsem dokoupila na vyzkoušení a jsem ráda (u razítek byla jen klasická černá, např. na tisk na papír). Připadalo mi, že je docela rozdíl tiskat textilní barvou z talířku a touhle na podušce - tisk byl mnohem přesnější a jemnější. Sice jsme tričko vyložili novinami, spíš ze zvyku, ale myslím, že to bylo úplně zbytečné.

A takhle to celé dopadlo! Hezký den :-)