Pokémonské šílenství

aneb Pikachu a spol. 100x jinak :-)

Naštěstí tedy ne 100x, ale ně prstech jedné ruky už bychom to asi nespočítali. Mladší syn je taková nadšená a radostná povaha. A má rád nejrůznější hrdiny... asi nejdelší byla éra Spidermana.Na něj navázalo pár dalších, včetně Batmana, který se drží dodnes. Ale všechno tohle bezpečně převálcovali Pokémoni. Vojtík dokonce přestal toužit být pěstitelem melounů (které miluje!) a chce být věděc, aby mohl vyrobit opravdové Pokémony a pak je trénovat (snad to brzy přejde, klidně zpátky k farmáři a melounům...).

S nadšením se k nám pomalu vplížila touha mít "něco s Pokémony". Plyšák Pikachu, triko a "poképonožky" ji na chvíli uspokojily (a pak, že kluci nemají rádi měkké dárky, pche!). Ale co dál?

Tak jsme začali tvořit Pokémony :-)

Vojtík si vyrobil z oblíbených Hama korálků hlavu svého favorita - Pikachua.

A na podzimní Rodinné tvůrčí dílně, která byla zaměřená na strašidelné halloweenské lampičky, se vymknul zadání a máme doma, tradá, velké překvapení... lampičku Pikachua!

 

Také svůj první pískový obrázek, který jsem spolu vyzkoušeli, musel být nutně zase Pokémon :-)

Ani nemusíte hádat který přesně...

Plyšový kámoš Pikachu má i svoji helikoptéru (a samozřejmě i nějaký ten obleček, momentálně zelené tričko a čepici z liché dětské ponožky).

Já se pustila do obligátní lžičky a přidala jsem i misku na oblíbenou snídani. Brácha se svezl na vlně a nechal si udělat lžičku pro změnu s nějakou postavou z Futuramy.

Na misku se vejde Pokémonů víc, to je výhoda, taky nějaký ten nápis nebo pokéball (zasvěcení ví, nezasvěceným trošku závidím...).

A když se Vojtovi nečekaně rozbily školní bačkory, vyřešila jsem to záložními jarmilkami. Stačily k tomu fixy a cca půl hodinka času a radost byla na světě.

Trošku se obávám, že jsme ještě zdaleka neskončili a počítám s tím, že tenhle článek časem doplním.

Jen škoda, že z Pokémonského kloboučku už Vojta vyrostl, ten by se teď obzvášť hodil. Přeci jen už je školák, tak má větší hlavu na všechny ty vědomosti:-)

 

Pika! Pika i vám!
Andrea

PS: Také máte svoje oblíbence a nutně je potřebujete mít všude kolem sebe? Já totiž pořád doufám, že v tom nejsme sami :-)

Když vás inspiruje nemoc

.... aneb od rýmy k brožím z Fima vede jen krátká cesta :-)

Stručně to proběhlo takhle...

A teď ten delší příběh pro čtenáře:
Letos k nám byla zima přívětivá, Vojtík dokonce přinesl v pololetí vysvědčení s NULOU zameškaných hodin, to už je pro nás na malou oslavu. Ale jak jsme byli tak příjemně uchlácholení a už nakročení do teplého jara, přišel úder. Taková ta viróza, kdy jste v pohodě, v pohodě, pořád v pohodě a najednou z hodiny na hodinu na vás někdo hodí deku a je všechno špatně. Prošli jsme si tím všichni doma s různou intenzitou, ale oba kluci nejhůř, se čtyřicítkami, zvracením, únavou s velkým Ú, krk jak kdyby ho někdo přeoral a zasypal pepřem....

Ale ze všeho nejhorší byla RÝMA. Asi bych mohla napsat i rýmička a přidat obligátní vtípek o chlapech, ale tentokrát mi jich bylo fakt líto, tak to neudělám. 

První krabice (!) papírových kapesníků padla okamžitě, tak dostal každý synek jednu svojí (200 kusů v každé), druhý den odpoledne došly obě, třetí krabici spotřeboval už jen Vojta. A jak jsem je tak postupně likvidovala, koukám jaký mají pěkný obal, kytičkový.... tak jsem si nejdřív pár kytek vystřihla, na později, jako inspiraci, která se může hodit.

Pak na ně koukám znovu a říkám si, že mi vzdáleně připomínají kytičky, co jsme nedávno vyráběli v Dubči na kurzu s Fabiolou.

Jsou to tyhle:

A to už je jen krůček k tomu, je zkusit je hned vyrobit. Rozhodnu se pro modrou variantu, ale ne moc svítivou, takže popadnu nějaký smíchaný zbytek do petrolejova, bílou a hra může začít. Rozhodnu se udělat kytku trošku asymetrickou, jako je vyrábí prábě Fabiola, ale v barevnosti a vzorech podobné jako na krabici s kapesníky. Takže takový trošku inspirační mix.

Protože mám vzorovaných plátků víc než na jednu kytku, vzniknou nakonec celkem 3 různé varianty. Na pečení mám malou zelenou dlaždičku, kytky na ní vypdají skoro jako na té krabici kapesníků ;)

 

Všechno budou nakonec brože, takže ještě zadní část a zapéct brožový můstek a můžou do světa, na kabát, na šálu, na tašku nebo kam budou chtít. Nebo spíš, kdo je bude chtít :-)
Tady je jedna detailní fotka hotové brože....

 A všechny tři krasavice dohromady. Mně se asi nejvíc líbí ta s knoflíčkem.

Beru zpět, finále se ještě nekoná. Pořád mi na nich přišlo něco nehotového a už to mám! Ještě jehlu a nit a závěrečné prošití bílými stehy...

Krásný kytičkový den všem, 

Andrea

PS: a nezapoměňte, inspirace číhá i tam, kde by to nikdo nečekal, třeba i na krabici papírových kapesníků :-)

PS ještě jednou: byla jsem požádána o fotku spodní/zadní části, tak ji sem přikládám. Brožový můstek zapékám spolu se zadní stranou a překládám proužkem hmoty, zvykla jsem si tak. Samozřejmě by šel zapracovat mnohem "maskovaněji", zapustit do hmoty a vyhladit kolem, ale dělám to takhle už dlouho, vyhovuje mi to a hlavně to drží a funguje :-)

Polymerová Dubeč čtyřikrát jinak

...aneb malé ohlédnutí za skoro jarní víkendovou polymerovou akcí pod organizační taktovkou Veroniky Sturdy.

Do jara už zbýval jediný víkend, který nebyl zrovna jarní počasím (zima, lilo...), ale náladou v Dubči rozhodně ano! Místy sice probleskovala zimní únava, ale tu jsme statečně "přefimovaly". Začínalo se v pátek odpoledne, vybalováním kufříků i kufrů (některé přespávaly), krabiček i krabic, přidělávaly se strojky, vítaly staré známé tváře....

POPRVÉ - MANDALY
Naše skupina začínala v pátek mandalkami s Danou Phamovou. A já poprvé ten víkend zapomněla na domácí lazaret a užívala si kurz. Tenhle typ mandal je totiž přesně pro mě, piplavá práce s drobnými detaily, pokud možno přesná (ale zase je to ruční práce, tak drobné odchylky jsou povoleny, se skřípěním zubů samozřejmě :-), no prostě lékárnické geny se nezapřou, odvažování na analytických vahách ideálně v průvanu je něco pro mě!

Takhle dopadly moje dvě mandalky, které jsem stihla dokončit na místě.

A takhle jsem pak dál řádila v pondělí doma :-)

PODRUHÉ - KYTKATÉ TRANSFERY
A máme sobotu ráno a transfery neboli přenášení kytek z papírů na fimo s Veronikou. Vypadá to jednoduše, ale zdání klame, čekalo na nás pár technologických překážek, ale nakonec se zadařilo všem. Já si dokonce optimisticky dokoupila další papíry i na doma, tak uvidíme jak to půjde. Zatím jsem je dala na krabici s razítky (nápověda, kdybych je náhodou za půl roku hledala!!!)

Odolala jsme nabídce žlutých, růžových a červených květů a šla jsem opět neomylně do jedné z mála fialových a tohle je výsledek:

POTŘETÍ - NESKUTEČNÁ FABIOLA A JEJÍ BROŽE S KNOFLÍČKY
Sobota se přehoupla do odpoledne a ke třetímu kurzu.
O téhle španělské lektorce jsem už slyšela a těšila jsem se, že si poslechnu trochu španělštiny s překladem do angličtiny (jazykový luxus na druhou :-), ale všechno bylo jinak. Netušila jsem, že je Fabiola hluchoněmá a tak ze španělštiny nebude nic ...a že mluvit u polymerového kurzu je vlastně úplně zbytečné. Máme přeci ruce, posuňky, výraz tváře...

Také její výrobky jsou moc zajímavé a dárková krabička s komponenty a šablonky jejích výrobků byly moc milou pozorností. Neodolala jsem a koupila si Fabiolinu originální látkovou texturu. Na kurzu jsem si vyzkoušela jen baculatou kytku, za to ve dvojím vydání - jedna skončila opatinovaná (ta výrazně tmavší) a druhá má přírodní ohoz. Zatím jsem se ještě nerozhodla, která se mi líbí víc :-)

A co vám?

POČTVRTÉ - JARNÍ PUČENÍ 
Neděle ráno a už začínáme končit, jak by řekl klasik. Ale ještě zbývá poslední kurz a Eva Hašková byla jako vždy sázka na jistotu. Perfektně připravený kurz se spoustou vychytávek navíc, trošku jsme zápasily s časem, tak jsme si něco málo řekly a připravily už večer v sobotu a v neděli to pak bylo víc v klidu.

Z tohoto kurzu nemám žádný hotový výrobek, ale plno inspirace a polotovarů... tyhle kousky mají největší šanci na dokončení. Zatím jsem se ale vůbec nerozhodla, jestli z nich budou brože nebo náhrdelníky. Co myslíte?

A je konec, bez zvonce, tak nějak pomalu a jistě jsme se začaly kolem oběda rozprchávat ze špejcharu z Dubče zase pryč. Sbalily jsem si svoje kufříky, proběhly obligátní ztráty pomůcek i nálezy osiřelých vypečených výrobků a každá už jsme tak trochu myšlenkami jinde. A já jsem ráda, že i díky blogu jsem si mohla celou atmosféru Polymerového špejcharu znovu projít.

Díky všem spolufimařkám, lektorkám i Verče za organizaci, bylo to moc fajn.
A kdo dočetl až sem a zajímá ho polymerové tvoření, ať jede příště taky!

Andrea

Sněženky už vykukují :-)

Jak jsem slíbila, první příspěvek bude vyloženě jarní. Bude totiž o sněženkách, samozřejmě těch vyráběných :-)

Když vidím sněženky, tak nějak automaticky mi v hlavě naskočí i jejich latinský název - Galanthus nivalis. Když jsem se kdysi, ještě na střední škole, učila na botaniku latinské názvy léčivek, aniž bych věděla o nějakých paměťových háčcích a jiných technikách na zlepšení paměti, vymýšlela jsem si různé pomůcky na zapamatování. Některé se mi už dávno vykouřily z hlavy, některé tam žijí dodnes... a ta ke sněžence patří mezi ně. Sněženka je galantní a neválí se - proto Galanthus nivalis.Vsadím se, že teď už se vám to z hlavy nevykouří taky :-)

Tolik jazykovědný koutek, pojďme vyrábět. Protože loňské tulipány do uší měly úspěch, letos jsem se rozhodla přivítat jaro i sněženkovými náušnicemi. Tady už je výsledek jarního maratonu, tulipánové opáčko a nově i sněženky.

Jak na to?

Materiál je jasný - polymerová hmota, u mě FIMO a Cernit. Začala jsem namícháním světle zelené a přípravou válečku na vnitřní sukni. Zároveň jsem si připravila ketlovací jehly, na kterých jsem sněženky rovnou i pekla. Mimochodem, tuhle fotku jsem dala i na Facebook jako hádanku a už z ní někteří poznali, že půjde o sněženky.

Pak to byla trošku piplačka, příprava vnitřní části (pro příště jí udělám víc zelenou) a kolem ní zformovat vnitřní sukni ze 3 lístečků a kolem pak ještě 3 velké bílé lístečky. Ideálně by měly více odstávat, ale bála jsem se, že by byly náušnice moc křehké, tak jsem je nechala odstávat jen trochu. Při pečení je třeba kvítky uvnitř vyložit a položit na něco měkkého (já peču tyhle věci na vatelínu, někdo ve škrobu...).

Tady je vidět, co mají holky sněhový pod sukní, ale víc zelený, to mělo být, příště se polepším!

No a pak už jen ze zbylého drátku na konci ketlovací jehly zformovat kleštěmi očko a zavěsit třeba na afroháček z chirurgické oceli (aby si mohli jaro užívat i alergici).
A tady už jsou hotové fešandy!

Jak se vám líbí? Já už se těším, až ty svoje provětrám venku...

Kdo není na náušnice, může jaro přivítat třeba stylovou lžičkou. Nebo to může být typ na krásný dárek k MDŽ (uuups, tak příští rok...), kamaráce, mamince k svátku nebo narozeninám.

Ať žije jaro a sněženky,
Andrea

PS: Sněženkové a tulipánové náušnice jsou stejně jako kytičkové lžičky, k dispozici u mě v obchodě na Fléru nebo mi napište mail a domluvíme se, ráda je pro vás vyrobím na zakázku. V případě většího zájmu můžeme uspořádat i květinový kurz.

Jaro 2017, hurááááá!

Brzy bude jaro a to se v přírodě po dlouhé zimě všechno probouzí.

Zima tady na blogu Šikovné mámy byla opravdu dlouhá, až mě to zděsilo. Vůbec bych neřekla, že jsem poslední příspěvek vložila před více než rokem :-( stále jsem fotila a zaznamenávala věci, co jsem zkoušela, vyráběla doma se svými dětmi, šperky na zakázku, mám fotky z kurzů i Rodinné tvůrčí dílny, která behem zimy stále běží v Mc Klubíčko... ale nějak nebyl čas a možná i chuť se s nimi podělit tady na blogu.

Tak jo, zkusíme to zase trochu rozjet. Když bude to jaro... a začneme stylově jarními květinami. Mám tu pro vás jednu speciální kytici tulipánů za trpělivost a přízeň :-)

Tulipány jsou samozřejmě z polymerové hmoty (FIMO a spol.) a mají ještě další jarní kamarádky - sněženky! A právě o těch bude první článek, snad už dneska večer.

Těšíte se taky na jaro? Já moc!
Andrea

Ptáčci, co neodlétají do teplých krajin :-)

Mám narozeniny na začátku září, mám ráda podzim pro jeho barvy spadaného listí a přesto mi bylo vždycky tak nějak smutno, když jsem jako malá pozorovala ta hejna ptáků odlétající za teplem...

Od té doby uběhlo spoustu let a já se mezitím se stejnou intenzitou zamilovala i do polymerové hmoty. Je nekonečně barevná stejně jako podzim a na zimu nikam neodjíždí :-) Naopak chladné a deštivé dny jsou jako stvořené k točení kličkou ( myšleno u strojku "nudlovače", základní výbavy polymerového nadšence).

Letos jsem se na podzim ale důkladně a hlavně včas připravila! Mám vyrobenou véééélikou zásobu polymerových ptáčků, barevných, pruhovaných i jinak vzorovaných, s korálky i bez, romantických, vážných i veselých...

A co je na nich nejlepší? Žádný z nich mi neuletí do teplých krajin. Ledaaaa, že by ho tam nějaká kamarádka vzala na dovolenou :-)
Jsou to hlavně ptačí brože, na tričko, na kabát nebo třeba na tašku, ale i školní batoh...
Schválně, jaký by se líbil Vám?

Růžový....

...nebo do modra ...

A co oranžový?

Kdybyste si chtěli takového ptáčka také vyrobit, máte šanci - v listopadu bude ptáčkový kurz v MC Klubíčko (už víme datum - 4/11 od 19:30) a ráda Vás uvidím :-)
A pro netvořivé (nebo pokud zrovna nebudete mít čas) zájemce je tu možnost nákupu ptáčků v mém obchůdku na fleru.

Hezký den a všem stěhovavým šťastnou cestu!

Náramky, náramky a zase náramky :-)

Zamilovala jsem se do náramků. Najednou, nečekaně a ve velkém... jak už to tak bývá :-)

Před lety jsem sice pár náramků z polymerů vyrobila, ale moc mě neuchvátily, teď jsem najednou měla volnější únor, tvořivou náladu, spoustu zbytkových tvrdších válečků a chuť dát náramkům ještě šanci. Vyrobila jsem první, druhý... napadlo mě, jak by asi vzor vypadal v jiné barevnosti, v další... a teď už jich mám tolik, že si z nich kluci můžou stavět pyramidy!

Všechny jsou uvnitř černé a zvenku pruhované, střídají se na nich různě široké barevné pruhy s pestrými (variace na Stroppel cane). Zkouším různé typy přechodů vnitřní černé k okraji a nejvíc se mi líbí asi tenhle:

Nejsou navrchu hladké ani úplně pravidelné. Na hodně lidí na první dojem působí jako vyrobené z látky nebo kůže. Pár lidí mi nevěřilo, že jsou celé z polymeru, což beru jako poklonu :-)

Z barevných kombinací jasného favorita nemám, ale jedna z mých oblíbených barev je tyrkysová, takže dost náramků má v sobě něco tyrkysového.

Hodně mě zaujala i tahle svěží letní varianta.

Ale i taková červenozelená má něco do sebe...

K některým náramkům, když zbylo hodně vzoru a namíchaných barev, vznikly i brože, náhrdelníky a náušnice.

Hlavně ptáků, těch mám celé hejno :-) V čele s rybou?

V hlavě mám další barevné kombinace... a jaká by byla ta Vaše?
Hezký den všem!