Pokémonské šílenství

aneb Pikachu a spol. 100x jinak :-)

Naštěstí tedy ne 100x, ale ně prstech jedné ruky už bychom to asi nespočítali. Mladší syn je taková nadšená a radostná povaha. A má rád nejrůznější hrdiny... asi nejdelší byla éra Spidermana.Na něj navázalo pár dalších, včetně Batmana, který se drží dodnes. Ale všechno tohle bezpečně převálcovali Pokémoni. Vojtík dokonce přestal toužit být pěstitelem melounů (které miluje!) a chce být věděc, aby mohl vyrobit opravdové Pokémony a pak je trénovat (snad to brzy přejde, klidně zpátky k farmáři a melounům...).

S nadšením se k nám pomalu vplížila touha mít "něco s Pokémony". Plyšák Pikachu, triko a "poképonožky" ji na chvíli uspokojily (a pak, že kluci nemají rádi měkké dárky, pche!). Ale co dál?

Tak jsme začali tvořit Pokémony :-)

Vojtík si vyrobil z oblíbených Hama korálků hlavu svého favorita - Pikachua.

A na podzimní Rodinné tvůrčí dílně, která byla zaměřená na strašidelné halloweenské lampičky, se vymknul zadání a máme doma, tradá, velké překvapení... lampičku Pikachua!

 

Také svůj první pískový obrázek, který jsem spolu vyzkoušeli, musel být nutně zase Pokémon :-)

Ani nemusíte hádat který přesně...

Plyšový kámoš Pikachu má i svoji helikoptéru (a samozřejmě i nějaký ten obleček, momentálně zelené tričko a čepici z liché dětské ponožky).

Já se pustila do obligátní lžičky a přidala jsem i misku na oblíbenou snídani. Brácha se svezl na vlně a nechal si udělat lžičku pro změnu s nějakou postavou z Futuramy.

Na misku se vejde Pokémonů víc, to je výhoda, taky nějaký ten nápis nebo pokéball (zasvěcení ví, nezasvěceným trošku závidím...).

A když se Vojtovi nečekaně rozbily školní bačkory, vyřešila jsem to záložními jarmilkami. Stačily k tomu fixy a cca půl hodinka času a radost byla na světě.

Trošku se obávám, že jsme ještě zdaleka neskončili a počítám s tím, že tenhle článek časem doplním.

Jen škoda, že z Pokémonského kloboučku už Vojta vyrostl, ten by se teď obzvášť hodil. Přeci jen už je školák, tak má větší hlavu na všechny ty vědomosti:-)

 

Pika! Pika i vám!
Andrea

PS: Také máte svoje oblíbence a nutně je potřebujete mít všude kolem sebe? Já totiž pořád doufám, že v tom nejsme sami :-)

Jak na domácí balicí papír

...různě, třeba my razítkuleme bramborou :-)

Náš tatínek slavil na podzim kulatiny, koupili a vyrobili jsme mu nějaké ty dárky a nechtěli jsme je předávat fádně, jen tak zabalené v koupeném balicím papíru. Tak jsme si s klukama řekli, že vyrobíme i vlastní balicí papír!

Vyšli jsme z toho, že manžel má rád vodu a lodě... a ještě čaj, ale ten si necháme jako inspiraci na příští kulatiny :-)

Koho nebaví číst, tady je rychlý souhrn v koláži:

A kdo si rád počte a ocení více obrázků a taky trošku toho postupu, tady jsou.

Nejprve jsem vybrala techniku razítkování. Vzhledem k tomu, že hlavním dárkem byl velký robot a bylo jasné, spotřeba papíru bude veliká (tipovala jsem tak 2,5 metru celkem), přišlo mi razítkování jako ideální. Nakonec jsme ho stejně ale zkombinovali s troškou kreslení. Ukázalo se to jako dobrá volba, samotné kreslení by kluci nedali, ruka je bolela jen z úvodního vlnkování.

Zatímco kluci malovali modrými pastelkami pěkně vlnité moře jako základ/pozadí, dala jsem se do výroby razítka. Potřebujete nůž, rozkrojenou bramboru a pro jistotu náplasti (nakonec jsem nevyužili, hurááá). Nožem si naznačíte tvar a pak co nepečlivěji okrájíte okolí do hloubky cca 1 cm. A je to. Já jsem vyrobila lodičky, Honzík se pustil do rybky a Vojta do chobotnice.

 

Pak už stačí jen nějaké barvy na razítkování, já od jisté doby používám jen akrylové barvy, rychle schnou, vyperou se z oblečení, mají příjemnou hustotu a pěkně se s nimi pracuje mně i dětem. Jejich nevýhoda je vyšší cena oproti temperkám, ale není to tak dramatický rozdíl (a u akrylek z Lidlu téměř žádný). Trošku barvy si dáme na plastový talířek, rozmažeme ji do kolečka a máme připravený "razítkovací polštářek". Do něj položíme bramboru vyřezanou částí a obtiskujeme. První obtisk obsahuje víc barvy, je sytější, ale pěkně vypadá, pokud uděláme na jedno "namočení" brambory víc otisků, některé jsou výraznější, jiné méně a vypadá to zajímavěji.

 

Barvu můžeme nanášet nebo na některá místa přidávat i štětcem a hrát si na vícebarevné otisky.

 

A je hotovo, papír stačí nechat chvilku uschnout a můžeme balit!

Razítka jsme pak ještě použili na výrobu přáníčka, ladícího s papírem, prostě jsme si vyhráli opravdu parádně.

Originální papír měl úspěch, manželovi ho dokonec bylo líto vyhodit a vytapetoval si s ním pruh zdi u postele, tak ho máme pořád na očích. Neboli výzva pro odvážné, nemusíte se spokojit s výrobou pár metrů balicího papíru, udělejte si rovnou tapetu na celý pokoj!

A co vy? Do čeho zabalíte dárek příště?

Mějte se krásně, 

Andrea

Dobrá zpráva! České pověsti nemusí být jen "staré" :-)

aneb jak i nejmenší děti zábavnou formou seznámit s dějinami...

Vždycky jsem chtěla, aby moje děti četly. Je to pro mě velké téma a oba s manželem jsme měli knihy jako svoje věrné průvodce a společníky od dětství. Takže jsme tak nějak automaticky předpokládali, že děti naši lásku ke knihám a čtení podědí a převezmou. Možná podědily, ale starší to zatím mistrně skrývá  (s čestnou výjimkou dvou ság Hraničářova učně a kouzelníka Harryho) u mladšího se teprve uvidí, měl nadějný rozjezd (když nadšeně četl všechno včetně názvů stanic v metru a reklamních letáků), ale teď nám ve druhé třídě začal trošku čtenářsky stagnovat :-)

Prozatím to tedy řešíme tak, že jim čteme hodně my. Většinou večer, snažíme se každý večer, někdy chvilku, jednu dvě kapitoly, někdy déle. Knížky si vybírají kluci sami, ale jsou omezení nabídkou doma (byť poměrně širokou, máme asi 4 police dětských knížek a stále dokupujeme, podarováváme...) nebo tím, co uloví při pravidelných návštěvách knihovny. A samozřejmě jim podsouváme i naše tajné tipy...

Jednou z oblastí, které jsem měla já jako malá ráda a preferovala ji i nad pohádkami, byly pověsti a báje, hlavně ty řecké a české. Chtěla jsem je přiblížit i synům, ale vypadalo to beznadějně z mnoha důvodů. Řeckých bájí se kluci báli (prošel jen Minotaurus, ale spíš díky tomu, že na Vánoce manžel dostal stejnojmennou legovou hru a pařili ji spolu). Další překážkou byl jazyk, který je vzdálený tomu, co dnes děti slyší kolem sebe a když jsme se dostali k tomu, že jsem v jednom odstavci musela vysvětlovat už desáté slovo, přestalo nás to bavit (ono se ale není čemu divit, když Staré pověsti české poprvé vyšly v roce 1894). No a taky se asi shodneme, že Alois Jirásek to s rozsahem svých děl vetšinou krapítek přehnal a černobílé obrázky Mikoláše Alše to u dnešních dětí nezachrání.

Proto všechno jsem měla velikou radost, když jsem objevila knížku Martiny Drijverové České pověsti pro malé děti. A tady jsme se konečně chytli :-)

Pověsti jsou hodně krátké, většinou jen 2 stránky, jsou psané pro děti srozumitelným a poutavým jazykem, s pěknými barevnými ilustracemi (dílo Dagmar Ježkové). V knížce jich je vybraných přesně 20.

Máme knížku doma už pár let a průběžně se k ní vracíme. Zrovna dneska jsme dali Bivoje, Svatoplukovy syny a Orloj :-)

Hezké počtení,
Andrea

Zažehlovací korálky se hodí vždy - i na Velikonoce :-)

Jsme prý podobně mladí, já a zažehlovací korálky... začal je vyrábět a prodávat cca rok před mým narozením jeden pán v Dánsku, Malte Haaning a právě z počátečních písmen jeho jména mají originální plastové trubičky název HAMA korálky. Jako první se prodávaly jen MIDI velikosti, větší i menší varianty přišly až později. Dnes je jeho firma prodává do 50 zemí světa, ale plastové zažehlovací korálky už samozřejmě vyrábí a prodává i řada jiných firem.

U nás to začalo malou testovací krabičkou zažehlovacích HAMA korálků, když byly Honzíkovi asi 3 roky, pak přišla zcela zásadní velká piksla z IKEA a pak jsme čas od času dokoupili nějaké menší balení speciálních korálků. Asi největší úspěch měly ty svítící (jako všechno fosforeskující :-) a teď v poslední době průhledné korálky s třpytkami.

Pro menší děti jsou určitě vhodné i různě tvarované podložky, které je vedou při skládání, těm starším pak stačí i velká čtvercová podložka. Mladší syn si takhle skládá svoje oblíbené Pokémony nebo třeba kouzelnickou hůlku se svítícím koncem.

Zažehlovací korálky mohu jen doporučit, a to z mnoha důvodů:
- zabaví děti na dlouhou dobu
- trénují jemnou motoriku
- učí se trpělivosti, nevzdávat se a začít skládat znovu od začátku nebo si dílo opravit (to, když si do podložky třeba omylem drknou...)
- rozvíjí i kreativitu, k dispozici jsou sice mraky různých podložek a předlouh, ale starší děti si mohou vymýšlet i svoje vlastní nebo skládat jen tak podle své fantazie

A hotové výrobky se náramně hodí jako dárky pro babičky, tetičky, děděčky... ozdoby na vánoční stromečky i jiné příležitosti. Větší (a úplně velké) holky si z nich mohou vyrobit i třeba šperky :-)

Protože se blíží Velikonoce, my jsme se tentokrát pustili do vyskládávání velikonočních vajíček. Potřebovali jsme oválnou podložku ve tvaru vajíčka, pytlíky se speciálními korálky (zipové sáčky z IKEA jsou na jejich uskladňování i další manipulaci ideální), trošku trpělivosti a zažehlovací náladu (to je trošku míček na mé straně, občas se stane, že kluci čekají několik dní na zažehlení svého výrobku, ale protože vajíčkovou podložku máme jen jednu, musela to být tentokrát blesková akce ve stylu: vyskládám a máma HNED zažehlí).

Nám se zdá, že nejlépe vychází vajíčka z průhledných korálků, dělá to krásný efekt proti světlu a při zavěšení v prostoru právě ta průhleůdnost pěkně vynikne. Satčí mít průhlednou i jen část vajíčka. Na obrázku vidíte vždy stejné vajíčko položené na stole i proti oknu.

Tak tady je naše prozatimní velikonoční vajíčková trojka :-)

A my jdeme vymýšlet kam si je pověsíme.
Zažehlování zdar!
Andrea

Relaxační omalovánky aneb už jsem se taky nakazila :-)

Možná vás při čtení titulku napadlo, že ta chřipková epidemie přišla letos nějak brzy. Nebojte, nechytila jsem žádnou strašnou infekci, ikdyž je to v zásadě podobně nakažlivé :-)

Ale abychom se do toho moc nezamotali... O čem je tedy vlastně řeč? O relaxačních nebo antistresových omalovánkách!

Už nějaký čas kolem mě poletovaly ukázky relaxačních omalovánek, nabídky knížek s omalovánkami, přátelé přátel postovali svoje malůvky, dokonce i ZOO Praha vydala vlastní edici a já si pořád říkala, co je to sakra zase za módu... až nakonec při návštěvě Dublinu cca před měsícem jsem náhodou listovala knížkami od Johanny Basfordové (jsou k dispozici i v češtině např. Tajná zahrada, Čarovný les... a upřímně, je u nich úplně jedno v jakém jsou jazyce, tyhle bych si riskla koupit i v japonštině :-) a tak nějak co docvaklo...

No a bylo vymalováno! Vlastně nebylo... koupila jsem si úplně jiné knížky, s náměty na tvoření s dětmi a nechtělo se mi tahat s omalovánkami. Doma jsem pak zalitovala, ale ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí. Začala jsem si malovat vlastní omalovánky. A zalíbilo se mi to víc než samotné vybarvování. Je to totiž náramně uklidňující záležitost. Soustředíte se na pečlivé tahy, vzory a krásně si při tom vyčistíte hlavu. Alespoň u mě to takto funguje. Stačí vám úplné minimum, bílý papír a černá tenká fixa.

Tady jsou první výsledky... ptáci. Jak jinak, kdo čte můj blog, je mu jasné proč :-) Mám ptačí období...

Kdo by si chtěl malovat se mnou, nabízím všechny 3 varianty ptáčků volně k dispozici. Napiště mi do zpráv na Facebooku nebo na mail (andrea zavinac sikovnamama.cz) a pošlu vám obrázky ve variantě pro tisk a můžete začít vybarvovat, pardon relaxovat :-)

Mějte se krásně!

Vánoční stromečky z klacíků

aneb cesta od klacíků k vánočnímu obrázku :-)
Tady je to zrychleně...

A tady pomalu, postupně... cesta začíná v lese...

Pokračuje doma lámáním na požadovanou velikost... tu určuje hlavně velikost krabičky, do které plánujete stromek umístit. Zatím jen nanečisto, hned je budeme zase vyndavat...

Obyčejnou bílou krabičku (tahle je od kuchyňského zboží z IKEA) natřeme zelenou akrylovou barvou pečlivě ze všech stran a necháme zaschnout. V případě akrylky je to chvilka... 

A pak už můžem lepit, jakýmkoliv disperzním lepidlem (po zaschnutí zprůhlední)...

No, když to má být vánoční stromek, chtělo by to asi ozdobit... drobné ozdoby zase přilepíme (tady mám akrylové poloperličky, hvězdičky z fima a flitry.

Pokud plánujeme jako obrázek, v rozích uděláme díry a provlékneme kousek provázku...

A je to, jsme v cíli...

Hezké vánoční tvoření :-)
A kdybyste v tom nechtěli být sami, tyto stromečky, ale i další ozdoby a dárky budeme společně vyrábět na konci listopadu v MC Klubíčko na vánoční tvůtčí dílně (sobota 28/11). Jste vítáni!