Relaxace na Monínci

Minulý víkend jsem se spolu s kamarádkou Luckou zúčastnila relaxačního víkendu pro ženy. Tyto víkendy pořádá Magdaléna Sinkule (CK Domeček, více o jejích aktivitách píšu třeba tady) cca od roku 2009, ale pro mě to byla letos premiéra. Kluci už jsou větší a víkend bez mámy zvládají v úplné pohodě a já měla pocit, že si takový oddechový víkend prostě zasloužím :-)

Bylo to moc prima, tak mi nedá o tom nenapsat pár řádek... kdyz se řekne relaxační víkend pro ženy, tak si hned můžete škrtnout vaření, pobíhání s prachovkou, utírání nosů a podobné aktivity, ale co se tam teda vlastně dělo místo toho?
Nákupy? No, ne že by to občas nebyla relaxace, ale nebylo kde, Monínec je středisko na kopci s krásným výhledem do krajiny, ale o krámek nezavadíte. Pokud nepočítáme restauraci, kafíčka a tak :-) Každopádně je to úplně nový hotel, postavený na místě starší chaty, kterou jsem dobře znala, takže jsem byla první večer trochu v šoku. Věděla jsem o přestavbě i viděla pár fotek, ale takhle naživo je to změna obrovská. Nostalgii ale brzo vystřídal pocit pohodlí a hotel se mi moc líbí. Schválně si představte takový výhled, terásku, laté...

Vířivka, sauna? Jojo, bylo. A musím říct, že po hodince aquaerobiku s Ladou si tuhle relacační část člověk obzvášť vychutná...

Tvoření? A bohatě! Byla to z časového hlediska asi hlavní náplň víkendu. Vyráběly jsme pod vedením Vlaďky Pečínkové nejdříve malé album s kapsami. Nebojte, nebylo pro krtka.Vlastně s ním nemám ani žádný konkrétní plán. Jsem prostě jen ráda, že jsem měla možnost trošku si kouzlit s papírem, pohladit Big shot a tak... Řezaly jsme, stříhaly, lepily, razítkovaly, děrovaly, ohýbaly, embosovaly a určitě ještě neco dalšího :-)
Mně z toho nakonec vzniklo tohle, nejela jsem úplně do tónu, spíš jsem si tak hrála s barvami...

Pak jsme ještě společně plstily. Každá dostala sáček s obarveným rounem, jehlu, kus molitanu a podrobný výklad. Pochopila jsem, že je to taková skoro meditace. Chce to velké soustředění a opakování jednoduchého pohybu pořád dokola. To soustředění je tam proto, že jehla má v sobě zářezy jako drobné rybářské háčky a do prstu to dost bolí, hlavně cestou zpátky (vlastní zkušenost, soutředění nebylo vždy stoprocentní :-)
Se zahojenými prsty vám sem můžu vložit i pár fotek z plstění... třeba moje nové naušnice s broží (ty už jsou komplet) a duhová brož (ta zatím čeká na finiš)...

Takže máme tvoření, saunu, co dál?

Holčičí povídání? To prostě nemohlo chybět.... a stejně jsme neprobraly zdaleka všechno :-)

Cvičení? Jasně! Ale to už jsem částečně prozdradila, takže tenhle bod se nepočítá. Skvělá instruktorka Lada nás prohoupala africkými bubny, protáhla a posílila při pilates a totálně propotila v bazénu (zase jsem si ověřila, že ve vodě se člověk vážně potí). Úplně mi bylo líto ten cvičící start doma zase zbrzdit, tak jsem vyrazila hned v pondělí večer po návratu na K2Hiking s posilováním a druhý den ráno jsem cítila ten hlavní rozdíl. Zatímco při cvičení s Ladou o víkendu mě druhý den nic nebolelo, tady moje záda trpěla...

A na závěr dvě skupinovky, jedna albumová a jedna i s hrdými majitelkami :-)

Díky všem organizátorkám i spolurelaxujícím za báječný víkend. A Magdě speciálně, i za fotky, které mi dovolila si vypůjčit z webové galerie pobytu. Zjistila jsem, že s foťákem a při honbě za fotkama si neodpočinu :-)

Víkend je za námi. Ať žije ten podzimní! Lucka už prohlásila, že jedeme, tak nashledanou v listopadu. Možná i s vámi....

Dovolená s rodinou, ale i bez rodiny ...cézet

Dovolím si jednu malou upoutávku na web, který možná znáte... ale třeba ne. A to by byla velká škoda. Najdete ho tady.

Vlastně ani nejde o stránky jako takové, spíše o práci a služby, které se za nimi skrývají. Celé je to postavené na cestovní kanceláři o jednom člověku (ano, skvělá Magdaléna Sinkule) a jejích spolupracovnících (instruktorech, studentech, lektorech...).

Můžete si s nimi vyjet v létě tvořit, v zimě lyžovat, oslavit Velikonoce nebo třeba Den dětí. A to všechno společně se svými dětmi, pro které je připraven nabitý program, plavání, tvoření.... Po celou dobu je ale na vás, nakolik se do programu zapojíte nebo chcete-li ponoříte a co z něj využijete. Já mám za sebou několik tvořivých Moníců, pobytů s Montessori programem (vše spolu s dětmi), starší syn byl letos podruhé na Magdině lyžařském táboře a letos jsme poprvé s kamarádkou vyzkoušely i tvořivě-relaxační víkend. A vždy jsme byli maximálně spokojeni :-)

Maminky na Montessori pracovnách se mě často ptají, jak jsem se k této metodě dostala a kde jsem se dozvěděla víc. O tom, že je to "ono" jsem se přesvědčila před lety právě na kurzech organizovaných Magdalénou Sinkule. Báječné je, že tato metoda více či méně prostupuje i aktivitami dětí na pobytech a je to znát.

Zkrátka s touto cestovní kanceláří můžete bez obav vyrazit s dětmi a užít si báječný čas pospolu. Co se mi ale nejvíc líbí, je možnost poslat i děti samotné na zimní i letní tábory (a vědět, že o ně bude úžasně postaráno) nebo naopak nechat děti doma a užít si víkend jen pro ženy. Je totiž náramně osvěžující a důležité čas od času i rodinu rozdělit a prostě chvíli nebýt spolu :-)

Magdo, díky!!!

PS: Reportáž z víkendu pro ženy se chystá :-)

Recy cvičky pro malého spidermana

Mladší syn miluje Spidermana... vlastně ani nevíme, jak k tomu došlo, film jsme nikdy nepouštěli, žádnou takovou hračku nemá, ale prostě ho někde objevil a je to jeho velký hrdina. A jako u každého oblíbeného hrdiny, toužil mít něco se Spidermanem. Od kamarádky jsme podědili tílko s velkým obrázkem a najednou chtěl nosit tílka (které do té doby odmítal), k narozeninám od babičkydostal malé nafukovací lehátko (zatím je zabalené a těší se spolu s námi k moři) a já když jsem mu nedávno kupovala plavky, neváhala jsem ani minutu a sáhla po spidermanských :-) Mám trochu problém s podporou těchto megaznaček, hlavně u dětí, ale občas té jejich spontánní radosti nejde odolat. A že se syn umí radovat :-)

Takže když se mi pod ruku dostaly celkem zachovalé cvičky (my jsme jim vždycky říkali jarmilky), které si přímo říkaly o nový kabát, bylo téma jasné. Vojta byl nadšený a hned si přinesl jako vzor svoje oblíbené ponožky (hádejte s jakým vzorem...).

Váhala jsem trochu nad technikou a nakonec jsem zvolila fixy na textil. Původně jsem si chtěla vyrobit malou šablonku hlavy a tu naťupat barvami na textil a obtáhnout černou fixou, ale vybarvování okolí štětcem mi přišlo jako zbytečná piplačka. S fixkami se malovala krásně a ani malý detail nebo písmenka nebyly problém. Jako první jsem si nakreslila černý obrys hlavy.

A pak už to šlo skoro samo... Vojta si přál i písmenka, přesně podle ponožky, trval i na barvě. Tak jsem je namalovala na vnější stranu. Tady nastal problém u druhé boty, protože neumím psát zdrcadlově, nakonec jsem to usmlouvala na obří pavučinu na patě :-)
Líbí se mi, že jsou obě boty zepředu stejné a přitom každá trošku jiná... takhle vypadá výsledek.

A ještě jedno trošku šílené spidermanské letní zátiší :-)

Pokud máte doma nějaké nudné cvičky nebo tenisky, určitě neváhejte a pusťte se do toho. Fixy na textil se nemusí fixovat, jsou trvanlivé a výsledek děti zajisté potěší!

Porcelán malovaný i zdobený výseky z fólií

S větším zpožděním je tu i reportáž z březnové Rodinné tvůrčí dílny, která se nesla ve znamení dekorování porcelánu. Zaměřili jsme se na zdobení jednoduchých misek z IKEA, protože hrnečky jsme malovali již vloni, ale jak uvidíte na fotografiích, stejně jsme nakonec nedodolali ani hrnečkům :-)

Na programu byly dvě techniky - zdobení pomocí fólií (Color decor) a malování zapékacími barvami na porcelán (od firmy Nerchau). Obě jsme si nejprve ukázali a pak už bylo na fantazii každého, jak svůj výtvor pojme. Kvůli rozdílnému času i teplotě zapékání (fixaci barev a fólií) bohužel nešlo obě techniky kombinovat na jednom výrobku.

Princip práce s fólií Color decor je velice jednoduchý a připomíná zdobení velikonočních vajíček.
Z fólie se vystřihne nebo vycvakne požadovaný motiv a na chvilku namočí do misky s vodou. Po chvilce se začne svrchní tenká vrstva "pohybovat" po podkladu a to je ten pravý čas na opatrné přenesení na porcelán (nebo třeba na sklo či plech). Při přenášení je dobré využít podkladovou vrstvu a svrchní fólii po ní jakoby sklouznout na povrch porcelánu. Pro začátek doporučuji co nejrovnější plochy (na hodně kónických miskách či hrnečcích má fólie tendenci se krabatit) a raději menší motivy. Po přenesení je dobré motiv ještě uhladit a opatrně odvést ke stranám event. vzduchové bubliny.

U vycvakovaček lze použít jak vycvaknutý motiv, tak i obrys a vznikne efekt podobný pozitivu a negativu.

A takto lze využít i ty nejmenší zbytečky fólie na krásný ještěrkový hrneček...

 

S barvami na porcelán je práce velice příjemná, protože jsou husté a lze je nanášet houbičkou (tupovat), malovat štětcem nebo třeba tečkovat pomocí vatových tyčinek do uší :-)

Příklad jednoduchého a efektního tupování houbičkou, po celé ploše byla nanášena modrá barva a bílé puntíky vznikly na zakrytých místech.

Velké vycvakovačky jsme využili i při malování, vytvořili jsme si s jejich pomocí krásné šablony na tupování. Vycvakovali jsme z obyčejného papíru a prázdný obrys nám pak sloužil jako šablonka, díky které i malé děti vykouzlily na porcelánu krásná srdíčka, kytičky nebo hvězdičky.

A na závěr dílka jedné dvojice pravidelných účastnic (maminka s dcerkou), kterým tímto moc děkuji za zaslané fotky i  zájem o naše tvůrčí dílny v MC Klubíčko. Napadlo je totiž vyrobit si do série ke lžičkám zdobeným fimem (z únorového tvoření) i originální hrnečky. Lžičky měly vyfocené na mobilu a takhle úžasně se strefily!

Hezké malování!

Story Cubes aneb příběhy z kostek

aneb jak potrénovat fantazii ve vyprávění příběhů.

Už jsem tu psala o naší vyprávěcí mánii, která se kluků drží od léta. Na manželovi bylo vidět, že se mu vyprávění na zadaná témata docela líbí, tak jsem mu koupila jako jeden z vánočních dárků hru Story Cubes.

Je to úplně jednoduchý a geniální nápad, jak už to tak bohužel u cizích nápadů bývá :-)
V krásné oranžové krabičce je uloženo 9 kostek s obrázky. Obrázky jsou spíše primitivně malované a samy o sobě podněcují fantazii, u některých jeden vůbec neví, co mají znamenat a každý v nich vidí trošku něco jiného. Princip hry je odvyprávět na základě obrázků, co jste si hodili, nějaký příběh. Může to být pohádka nebo třeba detektivka (v případě využití dospělými), může vyprávět jeden, můžete se po větách/obrázcích střídat atd. Fantazii se zkrátka meze nekladou i při vymýšlení pravidel samotné hry. Pán, co mi tuhle hru na výstavě kreativity předváděl a vzápětí samozřejmě v záchvatu mého nadšení i prodal, mi tvrdil, že si kostkami hází jen tak sám pro zábavu a skládá příběhy. Je to úžasný a stále dostupný trénink fantazie, krabička je opravdu malá. Kostiček má náš prvňák ale plné ruce :-)

A tohle si včera hodil. Co myslíte, o čem by byl váš příběh? ... my jsme začali v rybníce, po dešti, v kapří škole zrovna pilovali počítání do pěti, ale kapříka Vašíka to vůbec nebavilo, tak si vymyslel plán. Potichu a opatrně se vytratil a rychle doplaval za rákosí, kde měl schovaný klíč od tajné skříňky s poklady... a tak dále, pěkně dobrodružně, než nám došly kostičky :-)

Manželovi se hra samozřejmě líbí, ale nebyl by to on, aby si hned neudělal malou rešerši na internetu :-). Díky němu už vím, že tahle hra existuje i ve verzi pro iPhone a má své stránky s příběhy nadšených hráčů atd. Jeden z příběhů, který si "hodil" a obrázky kostiček si můžete prohlédnout tady na jeho blogu.

A jak už to tak u úspěšných edicí bývá, už se u nás prodává i rozšíření, dalších devět kostiček s tématikou lidských činností. Zatím mě tolik nenadchly... ale zase mají krásnou bledě modrou krabičku... kdy že to má vlastně manžel narozky?