středa 15. listopadu 2017

Jak se narodil Batasaurus

Vědci tvrdí, že se dinosauři v dávnách dobách líhli z vajíček. I dneska se všude prodávají taková ta vajíčka, co dáte do vody a po pár hodinách (až desítkách hodin) vám prasknou a vyklube se malý dinosauřík. Naši kluci byli vždycky hodně netrpěliví a měli tendenci vajíčko naklepávat nebo různě dinosaurovi pomáhat na svět. Takže trošku asistovaná inkubace :-)

Ale není nutné se spoléhat na vajíčka nebo doufat v nějaké budoucí genetické experimenty! Ani náhodou. Já nedávno prakticky ověřila, že v moderním světě šikovných matek ke zrodu dinosaura stačí kus látky, nitě, nůžky, teplo a tlak (zařídí žehlička). No a ten šicí stroj je výhoda, to je fakt, ale v ruce by to šlo taky, proč ne, jen by to rození bylo o pár večerů delší.

Samozřejmě na to mám i důkazy a fotodokumentaci, kdyby chtěl někdo postupovat podobně, ať je čeho se chytit.

Takže: nakreslíme si svého dinosaura nebo použijeme nějaký existující střih. Já využila předlohu z časopisu Marina, nejsem takový ranař, je to moje první větší šitá hračka a syn do mě vkládal velké naděje, které mě trošku svazovaly :-)


Vzhledem k tomu, že jsem chtěla odolnou hračku, takového mazlíčka, který něco vydrží a hned nevyhyne, tak jsem všechny díly vystřihla i z nažehlovacího vlizelinu a pro jistotu je podžehlila a zpevnila.



A pak už jen vše správně sešít včetně ostnů. U nás nejsou látkové, ale z rypsové stuhy se vzorem Batmana, vznikl tak dino, kterého si Vojta hned pojmenoval Batasaurus. Přiznám se, že spodní část (břicho a vnitřní strany nohou) jsem šila dvakrát, než jsem je správně napasovala :-)



Před naplněním dutým pláknem jsem ještě kolem švů u nohou a kořene ocasu udělala malé nástřihy, aby se látka po otočení tolik nekroutila. Vypadalo to v pohodě, ale po napěchování se ukázalo, že jsem měla nastříhat mnohem hustěji a víc ke švu, jsou tam vidět varhánky.


Ale nový majitel je stejně spokojený! A Batasaurus taky. Vždyť kdo by si neužíval, když ho takhle hladíte po bříšku :-)


Má zvláštní znamení, z každé strany jinou barvu oka, nenašla jsem doma večer dva malé knoflíčky stejné barvy. Takže je denní i noční zároveň, aby bylo jasno!

A co vy, už jste zkoušeli šít nějakou hračku? Nebo si raději vylíhnete dinosaura z vajíčka?
Hezký den všem hračičkám, 
Andrea










středa 8. listopadu 2017

Šumíš, šumím, šumíme

... aneb jak na šumivé bomby do koupele, pro potěšení i jako dárek :-)



Bomby. Mám s tím slovem trošku problém, ale zatím nevím, jak jinak jim říkat. Tvarově by se nabízelo říkat jim třeba koupelová srdíčka nebo kytičky podle tvaru formiček, ale to zase nic neříká o jejich efektu. A právě rychlé vyšumění po vhození do koupele, je tím hlavním, co na šumivkách láká stále více lidí.

Ale ponechme stranou název, ten si může doladit každý sám, a pojďme se podívat na složení a výrobu. Složením surovin si do velké míry můžeme určit, nakolik půjde jen o zábavný efekt šumění a nakolik bude vzniklá koupel i pečující pro naši pokožku a smysly. Můžeme přidat různé oblíbené silice (neboli éterické či esenciální oleje), oleje s obsahem vitamínů a pečujících látek, sušené květy...

Základ a princip je vždy stejný. Nedá mi to a dovolím si malé chemicko-technologické okénko, takže nechemici klidně tenhle odstavec přeskočí a čtou až další :-)
Čistě chemicky se totiž jedná o řízenou výrobu oxidu uhličitého. Možná si ze školních lavic pamatujete slovo neutralizace, kdy necháme spolu reagovat kyselinu a zásadu a čekáme jaká legrace nastane. A v tomhle případě opravdu nastane. Reakcí kyseliny (citronové) a zásady (hydrohenuhličitan sodný neboli jedlá soda, soda bicarbona atd.) vnzniká velmi nestálá kyselina uhličitá, která se okamžitě rozpadá na vodu a tradááá oxid uhličitý, což jsou právě ty zábavné bublinky, které se z šumivky uvolňují. Celou reakci nastartuje vhození do vody, proto se během výroby musíme bezpodmínečně (!) vyhnout většímu množství vody, jinak mám milá šumivka vyšumí ještě v misce a na koupel toho moc nezbude.

Suroviny:
- jedlá soda
- kyselina citronová
- škrob
- mořská sůl
- olej (podle perefernecí i dostupnosti můžete použít např. mandlový, kokosový, olivový, olej z meruňkových jader...)
- sušené květy (levandule, růžové plátky...)
- vonné silice (např. levandulová, meduňková, pomerančová, eukalyptová... při výběru dáváme pozor na případné alergie)
- barvivo (může a nemusí být, lze použít např. kosmetické barvivo do mýdel)
- voda v rozprašovači (obyčejná nebo může být i růžová)
- formičky (silikonové, kovové i z umělé hmoty)

Postup, poměry surovin a tak:
Na internetu jsou k nalezení postupy s podíly jednotlivých surovin v gramech, přiznám se, že mně více vyhovuje (i při vaření) metoda lžic, hrnků apod. Navíc u šumivých bomb je klíčová závěrečná konzistence, kterou stejně nikdy neodvážíte, ale musíte ji odhadnout a vyzkoušet.

Na první seznámení a vyzkoušení doporučuji následující množství surovin:
- suché suroviny: jedlá soda (té je nejvíc, cca 4 polévkové lžíce), pak polovina kyseliny citronové (cca 2 polévkové lžíce), čtvrtina škrobu (cca 1 polévková lžíce) a stejné množství mořské soli (cca 1 polévková lžíce, může být např. i sůl z mrtvého moře bohatá na minerály)
- mokré suroviny: 2 polévkové lžíce oleje, několik kapek silice, voda z rozprašovače podle potřeby

Nejprve v misce smícháme všechny suché suroviny a hrubší z nich ještě případně rozetřeme (chceme podobně velké částečky a zároveň platí, čím menší, tím lepší). Poté přidáme olej, esenciální olej, barvivo a vše promísíme. Kdo chce, může přidat i sušené bylinky nebo květiny. A teď nastává ta alchymistická část s vodou, musíme ji přidávat opatrně a jen po troškách postřikovat, promíchávat a zkoušet konzistenci. Kdybychom ji do směsi nalili víc, spustíme šumící reakci, když málo, šumivky se nám budou rozpadat. Kdo pilně trénoval s dětmi bábovičky, je ve výhodě, chceme takový "vlhký bábovičkový písek". Ideální stav je, když nabereme trošku směsi do dlaně a smáčkneme, tak nám drží pohromadě.

Jakmile trefíme konzistenci, máme vyhráno. Rychle naplníme (spíš by se hodilo říct pěchujeme!) připravené formičky a buď necháme 1-2 dny vysychat ve formičce nebo hned vyklopíme a necháme vyschnout volně položené.

Šumivky nás doma hodně baví, už jsme zkoušeli levandulovou klasiku, eukalyptové šumivky i růžové s okvětními plátky růží. Můžete vyzkoušet větší i menší šumivky, nám se víc osvědčily menší bomby z formiček na led a dáváme si jich do vany víc (2 až 3).






Potřebovala jsem vychytat recepturu, tak si kluci bohatě užili společné vyrábění i koupání. Jen to focení šumivky v akci se nám nějak nezadařilo. Příště zkusíme raději video :-)



Příjemné vyrábění a šumění všem,
Andrea


PS: Mimochodem, kdo má trošku větší děti, z uvedených surovin se dá připravit i krásný domácí pokus právě na přípravu oxidu uhličitého, kdy se soda s kyselinou citronovou (může být i citronáda) smíchá v PET lahvi a hadičkou nebo v kloubu ohnutými brčky se unikající oxid uhličitý zachycuje ve skleničce s vodou a vidíme jeho unikající bublinky.
 





pondělí 22. května 2017

Pokémonské šílenství

aneb Pikachu a spol. 100x jinak :-)

Naštěstí tedy ne 100x, ale ně prstech jedné ruky už bychom to asi nespočítali. Mladší syn je taková nadšená a radostná povaha. A má rád nejrůznější hrdiny... asi nejdelší byla éra Spidermana.Na něj navázalo pár dalších, včetně Batmana, který se drží dodnes. Ale všechno tohle bezpečně převálcovali Pokémoni. Vojtík dokonce přestal toužit být pěstitelem melounů (které miluje!) a chce být věděc, aby mohl vyrobit opravdové Pokémony a pak je trénovat (snad to brzy přejde, klidně zpátky k farmáři a melounům...).

S nadšením se k nám pomalu vplížila touha mít "něco s Pokémony". Plyšák Pikachu, triko a "poképonožky" ji na chvíli uspokojily (a pak, že kluci nemají rádi měkké dárky, pche!). Ale co dál?

Tak jsme začali tvořit Pokémony :-)

Vojtík si vyrobil z oblíbených Hama korálků hlavu svého favorita - Pikachua.


A na podzimní Rodinné tvůrčí dílně, která byla zaměřená na strašidelné halloweenské lampičky, se vymknul zadání a máme doma, tradá, velké překvapení... lampičku Pikachua!


Také svůj první pískový obrázek, který jsem spolu vyzkoušeli, musel být nutně zase Pokémon :-)
Ani nemusíte hádat který přesně...


Plyšový kámoš Pikachu má i svoji helikoptéru (a samozřejmě i nějaký ten obleček, momentálně zelené tričko a čepici z liché dětské ponožky).



Já se pustila do obligátní lžičky a přidala jsem i misku na oblíbenou snídani. Brácha se svezl na vlně a nechal si udělat lžičku pro změnu s nějakou postavou z Futuramy.


Na misku se vejde Pokémonů víc, to je výhoda, taky nějaký ten nápis nebo pokéball (zasvěcení ví, nezasvěceným trošku závidím...).



A když se Vojtovi nečekaně rozbily školní bačkory, vyřešila jsem to záložními jarmilkami. Stačily k tomu fixy a cca půl hodinka času a radost byla na světě.


Trošku se obávám, že jsme ještě zdaleka neskončili a počítám s tím, že tenhle článek časem doplním.

Jen škoda, že z Pokémonského kloboučku už Vojta vyrostl, ten by se teď obzvášť hodil. Přeci jen už je školák, tak má větší hlavu na všechny ty vědomosti:-)



Pika! Pika i vám!
Andrea

PS: Také máte svoje oblíbence a nutně je potřebujete mít všude kolem sebe? Já totiž pořád doufám, že v tom nejsme sami :-)


úterý 11. dubna 2017

Když vás inspiruje nemoc

.... aneb od rýmy k brožím z Fima vede jen krátká cesta :-)

Stručně to proběhlo takhle...


A teď ten delší příběh pro čtenáře:
Letos k nám byla zima přívětivá, Vojtík dokonce přinesl v pololetí vysvědčení s NULOU zameškaných hodin, to už je pro nás na malou oslavu. Ale jak jsme byli tak příjemně uchlácholení a už nakročení do teplého jara, přišel úder. Taková ta viróza, kdy jste v pohodě, v pohodě, pořád v pohodě a najednou z hodiny na hodinu na vás někdo hodí deku a je všechno špatně. Prošli jsme si tím všichni doma s různou intenzitou, ale oba kluci nejhůř, se čtyřicítkami, zvracením, únavou s velkým Ú, krk jak kdyby ho někdo přeoral a zasypal pepřem....

Ale ze všeho nejhorší byla RÝMA. Asi bych mohla napsat i rýmička a přidat obligátní vtípek o chlapech, ale tentokrát mi jich bylo fakt líto, tak to neudělám. 

První krabice (!) papírových kapesníků padla okamžitě, tak dostal každý synek jednu svojí (200 kusů v každé), druhý den odpoledne došly obě, třetí krabici spotřeboval už jen Vojta. A jak jsem je tak postupně likvidovala, koukám jaký mají pěkný obal, kytičkový.... tak jsem si nejdřív pár kytek vystřihla, na později, jako inspiraci, která se může hodit.




Pak na ně koukám znovu a říkám si, že mi vzdáleně připomínají kytičky, co jsme nedávno vyráběli v Dubči na kurzu s Fabiolou.

Jsou to tyhle:

A to už je jen krůček k tomu, je zkusit je hned vyrobit. Rozhodnu se pro modrou variantu, ale ne moc svítivou, takže popadnu nějaký smíchaný zbytek do petrolejova, bílou a hra může začít. Rozhodnu se udělat kytku trošku asymetrickou, jako je vyrábí prábě Fabiola, ale v barevnosti a vzorech podobné jako na krabici s kapesníky. Takže takový trošku inspirační mix.

Protože mám vzorovaných plátků víc než na jednu kytku, vzniknou nakonec celkem 3 různé varianty. Na pečení mám malou zelenou dlaždičku, kytky na ní vypdají skoro jako na té krabici kapesníků ;)




Všechno budou nakonec brože, takže ještě zadní část a zapéct brožový můstek a můžou do světa, na kabát, na šálu, na tašku nebo kam budou chtít. Nebo spíš, kdo je bude chtít :-)
Tady je jedna detailní fotka hotové brože....



 A všechny tři krasavice dohromady. Mně se asi nejvíc líbí ta s knoflíčkem.



Beru zpět, finále se ještě nekoná. Pořád mi na nich přišlo něco nehotového a už to mám! Ještě jehlu a nit a závěrečné prošití bílými stehy...


Krásný kytičkový den všem, 
Andrea

PS: a nezapoměňte, inspirace číhá i tam, kde by to nikdo nečekal, třeba i na krabici papírových kapesníků :-)

PS ještě jednou: byla jsem požádána o fotku spodní/zadní části, tak ji sem přikládám. Brožový můstek zapékám spolu se zadní stranou a překládám proužkem hmoty, zvykla jsem si tak. Samozřejmě by šel zapracovat mnohem "maskovaněji", zapustit do hmoty a vyhladit kolem, ale dělám to takhle už dlouho, vyhovuje mi to a hlavně to drží a funguje :-)


pondělí 3. dubna 2017

Víkendové fimování na Monínci ve znamení proužků

... aneb malá reportáž o tom, jak báječné to tam zase bylo a jak to nakonec nebylo zdaleka jen o naplánovaných proužcích :-)


Zdá se, že moje víkendové pobyty na Monínci, ač mimo oficiální zimu, jsou lemovány sněhem. Zatímco na podzim se lyžařská sezóna díky umělému zasněžování rozjížděla, tento víkend jsme asi naopak potkávaly jedny z posledních statečných. I když aktuální předpověď možná ještě zamíchá kartami, tak pohledem už pomalu začínala zelená převažovat nad bílou :-)


Nicméně na tvořivě relaxačních pobytech není počasí to nejdůležitější, protože do kopce všechny vyveze auto a pak už se jen občas podíváme z okna nebo přeběhneme pár metrů venkem do tělocvičny. Většinu bdělého času totiž trávíme v tvořící místnosti nebo v hotelové jídelně. Případně kombinací (nosíme si nejrůznější relaxační nápoje do tvořící místnosti).

Zatímco první účastnice dorazily a užívaly si blok cvičení, vše jsme připravily a vybalily na první večerní tvoření. Ty barevné lahvičky a vzorníky jsou alkoholové inkousty a na bílé polymerové hmotě umí úplná kouzla. Pak je tam ještě malý vykrajovátkový ráj, razítka, textury, celá barevná škála hmot a spousta dalších věcí, které se na fotky nevešly...


Inkousty spolu s razítky byly jen na rozjezd a zároveň i seznámení s polymerovou hmotou pro ty, kdo s ní nikdy nepracovaly. Na Monínec totiž bereme jak úplné nováčky, tak mírně pokročilé "fimařky", což v překladu znamená ženy, co jezdí na Monínec vyrábět z fima podruhé, potřetí... Moc si toho vážím a slibuju, že na podzim si zase připravím nějaké zajímavé téma i vychytávky.

Tady jsou příklady polotovarů i hotových (skoro se mi chce říct vymazelných) přívěsků:






V sobotu už jsme se zaměřily na barevné hmoty a původně plánované proužky... ALE tahle víkendová skupina byla tak kreativní, že se nenechala hlavním tématem omezit a naopak se předháněla v tom, kam jinam tvoření posunou :-)

Přijde mi skvělé, když účastnice přijíždějí s vlastními nápady a plány, co vyrobí a využijí, protože to pak zároveň znamená, že výrobky mají i nějaký další "vícenežjenzdobící" smysl, že třeba poslouží dobré věci, budou hrát roli při nějaké zásadní životní události, udělají radost jako dárek apod. A zároveň svým tvořením dál inspirují ostatní, lektora nevyjímaje. Ještě jednou děkuju (Andreo, Andulko, Lenko, Štěpánko, Klárko, Pavlo i ostatní) za to, že to takhle nádherně posouváte.

Třeba směrem k miniaturám zvířátek a ovoce (OK, i zeleniny)...



Zase, aby to nevypadalo, že byla tentokrát úplná anarchie, samozřejmě se proužkovalo a čtverečkovalo ...a při výkladu dávaly všichni pozor :-)


Tady je opravdu jen pár ukázek, s čím se odjíždělo domů (něco jsou polotovary z průběhu kurzu, něco již hotové výrobky). A musím říct, že tentokrát se většině z tvořící místnosti vůbec nechtělo, tak byly všechny účastnice rozjeté...






A ještě velké psí finále :-)


Jste zvědaví, kdo tohle všechno vyrobil? Tak tohle je letošní jarní skvělá fimová parta!



Moc děkuju všem účastnicím za tvořivou náladu, přístup i nadšení z výrobků, bylo mi ctí i radostí s Vámi strávit víkend. A hlavně děkuju Magdě z CK Domeček za důvěru.

Fimové jaro je za námi, ať žije podzim!
Andrea


PS: Kdo by chtěl okusit atmosféru relaxačně tvořivých víkendů na Monínci na vlastní kůži dříve, tak má ještě šanci v květnu, kdy budeme šít zipovky a tuším, že je ještě nějaká židle volná ( i postel samozřejmě). A já tam tentokrát budu na druhé straně, s kamarádkami se už mooooooooooooooooooc těšíme. Ale o tom už jsem ostatně psala tady :-)