Dobrá zpráva! České pověsti nemusí být jen "staré" :-)

aneb jak i nejmenší děti zábavnou formou seznámit s dějinami...

Vždycky jsem chtěla, aby moje děti četly. Je to pro mě velké téma a oba s manželem jsme měli knihy jako svoje věrné průvodce a společníky od dětství. Takže jsme tak nějak automaticky předpokládali, že děti naši lásku ke knihám a čtení podědí a převezmou. Možná podědily, ale starší to zatím mistrně skrývá  (s čestnou výjimkou dvou ság Hraničářova učně a kouzelníka Harryho) u mladšího se teprve uvidí, měl nadějný rozjezd (když nadšeně četl všechno včetně názvů stanic v metru a reklamních letáků), ale teď nám ve druhé třídě začal trošku čtenářsky stagnovat :-)

Prozatím to tedy řešíme tak, že jim čteme hodně my. Většinou večer, snažíme se každý večer, někdy chvilku, jednu dvě kapitoly, někdy déle. Knížky si vybírají kluci sami, ale jsou omezení nabídkou doma (byť poměrně širokou, máme asi 4 police dětských knížek a stále dokupujeme, podarováváme...) nebo tím, co uloví při pravidelných návštěvách knihovny. A samozřejmě jim podsouváme i naše tajné tipy...

Jednou z oblastí, které jsem měla já jako malá ráda a preferovala ji i nad pohádkami, byly pověsti a báje, hlavně ty řecké a české. Chtěla jsem je přiblížit i synům, ale vypadalo to beznadějně z mnoha důvodů. Řeckých bájí se kluci báli (prošel jen Minotaurus, ale spíš díky tomu, že na Vánoce manžel dostal stejnojmennou legovou hru a pařili ji spolu). Další překážkou byl jazyk, který je vzdálený tomu, co dnes děti slyší kolem sebe a když jsme se dostali k tomu, že jsem v jednom odstavci musela vysvětlovat už desáté slovo, přestalo nás to bavit (ono se ale není čemu divit, když Staré pověsti české poprvé vyšly v roce 1894). No a taky se asi shodneme, že Alois Jirásek to s rozsahem svých děl vetšinou krapítek přehnal a černobílé obrázky Mikoláše Alše to u dnešních dětí nezachrání.

Proto všechno jsem měla velikou radost, když jsem objevila knížku Martiny Drijverové České pověsti pro malé děti. A tady jsme se konečně chytli :-)

Pověsti jsou hodně krátké, většinou jen 2 stránky, jsou psané pro děti srozumitelným a poutavým jazykem, s pěknými barevnými ilustracemi (dílo Dagmar Ježkové). V knížce jich je vybraných přesně 20.

Máme knížku doma už pár let a průběžně se k ní vracíme. Zrovna dneska jsme dali Bivoje, Svatoplukovy syny a Orloj :-)

Hezké počtení,
Andrea

Zažehlovací korálky se hodí vždy - i na Velikonoce :-)

Jsme prý podobně mladí, já a zažehlovací korálky... začal je vyrábět a prodávat cca rok před mým narozením jeden pán v Dánsku, Malte Haaning a právě z počátečních písmen jeho jména mají originální plastové trubičky název HAMA korálky. Jako první se prodávaly jen MIDI velikosti, větší i menší varianty přišly až později. Dnes je jeho firma prodává do 50 zemí světa, ale plastové zažehlovací korálky už samozřejmě vyrábí a prodává i řada jiných firem.

U nás to začalo malou testovací krabičkou zažehlovacích HAMA korálků, když byly Honzíkovi asi 3 roky, pak přišla zcela zásadní velká piksla z IKEA a pak jsme čas od času dokoupili nějaké menší balení speciálních korálků. Asi největší úspěch měly ty svítící (jako všechno fosforeskující :-) a teď v poslední době průhledné korálky s třpytkami.

Pro menší děti jsou určitě vhodné i různě tvarované podložky, které je vedou při skládání, těm starším pak stačí i velká čtvercová podložka. Mladší syn si takhle skládá svoje oblíbené Pokémony nebo třeba kouzelnickou hůlku se svítícím koncem.

Zažehlovací korálky mohu jen doporučit, a to z mnoha důvodů:
- zabaví děti na dlouhou dobu
- trénují jemnou motoriku
- učí se trpělivosti, nevzdávat se a začít skládat znovu od začátku nebo si dílo opravit (to, když si do podložky třeba omylem drknou...)
- rozvíjí i kreativitu, k dispozici jsou sice mraky různých podložek a předlouh, ale starší děti si mohou vymýšlet i svoje vlastní nebo skládat jen tak podle své fantazie

A hotové výrobky se náramně hodí jako dárky pro babičky, tetičky, děděčky... ozdoby na vánoční stromečky i jiné příležitosti. Větší (a úplně velké) holky si z nich mohou vyrobit i třeba šperky :-)

Protože se blíží Velikonoce, my jsme se tentokrát pustili do vyskládávání velikonočních vajíček. Potřebovali jsme oválnou podložku ve tvaru vajíčka, pytlíky se speciálními korálky (zipové sáčky z IKEA jsou na jejich uskladňování i další manipulaci ideální), trošku trpělivosti a zažehlovací náladu (to je trošku míček na mé straně, občas se stane, že kluci čekají několik dní na zažehlení svého výrobku, ale protože vajíčkovou podložku máme jen jednu, musela to být tentokrát blesková akce ve stylu: vyskládám a máma HNED zažehlí).

Nám se zdá, že nejlépe vychází vajíčka z průhledných korálků, dělá to krásný efekt proti světlu a při zavěšení v prostoru právě ta průhleůdnost pěkně vynikne. Satčí mít průhlednou i jen část vajíčka. Na obrázku vidíte vždy stejné vajíčko položené na stole i proti oknu.

Tak tady je naše prozatimní velikonoční vajíčková trojka :-)

A my jdeme vymýšlet kam si je pověsíme.
Zažehlování zdar!
Andrea

Polymerová Dubeč čtyřikrát jinak

...aneb malé ohlédnutí za skoro jarní víkendovou polymerovou akcí pod organizační taktovkou Veroniky Sturdy.

Do jara už zbýval jediný víkend, který nebyl zrovna jarní počasím (zima, lilo...), ale náladou v Dubči rozhodně ano! Místy sice probleskovala zimní únava, ale tu jsme statečně "přefimovaly". Začínalo se v pátek odpoledne, vybalováním kufříků i kufrů (některé přespávaly), krabiček i krabic, přidělávaly se strojky, vítaly staré známé tváře....

POPRVÉ - MANDALY
Naše skupina začínala v pátek mandalkami s Danou Phamovou. A já poprvé ten víkend zapomněla na domácí lazaret a užívala si kurz. Tenhle typ mandal je totiž přesně pro mě, piplavá práce s drobnými detaily, pokud možno přesná (ale zase je to ruční práce, tak drobné odchylky jsou povoleny, se skřípěním zubů samozřejmě :-), no prostě lékárnické geny se nezapřou, odvažování na analytických vahách ideálně v průvanu je něco pro mě!

Takhle dopadly moje dvě mandalky, které jsem stihla dokončit na místě.

A takhle jsem pak dál řádila v pondělí doma :-)

PODRUHÉ - KYTKATÉ TRANSFERY
A máme sobotu ráno a transfery neboli přenášení kytek z papírů na fimo s Veronikou. Vypadá to jednoduše, ale zdání klame, čekalo na nás pár technologických překážek, ale nakonec se zadařilo všem. Já si dokonce optimisticky dokoupila další papíry i na doma, tak uvidíme jak to půjde. Zatím jsem je dala na krabici s razítky (nápověda, kdybych je náhodou za půl roku hledala!!!)

Odolala jsme nabídce žlutých, růžových a červených květů a šla jsem opět neomylně do jedné z mála fialových a tohle je výsledek:

POTŘETÍ - NESKUTEČNÁ FABIOLA A JEJÍ BROŽE S KNOFLÍČKY
Sobota se přehoupla do odpoledne a ke třetímu kurzu.
O téhle španělské lektorce jsem už slyšela a těšila jsem se, že si poslechnu trochu španělštiny s překladem do angličtiny (jazykový luxus na druhou :-), ale všechno bylo jinak. Netušila jsem, že je Fabiola hluchoněmá a tak ze španělštiny nebude nic ...a že mluvit u polymerového kurzu je vlastně úplně zbytečné. Máme přeci ruce, posuňky, výraz tváře...

Také její výrobky jsou moc zajímavé a dárková krabička s komponenty a šablonky jejích výrobků byly moc milou pozorností. Neodolala jsem a koupila si Fabiolinu originální látkovou texturu. Na kurzu jsem si vyzkoušela jen baculatou kytku, za to ve dvojím vydání - jedna skončila opatinovaná (ta výrazně tmavší) a druhá má přírodní ohoz. Zatím jsem se ještě nerozhodla, která se mi líbí víc :-)

A co vám?

POČTVRTÉ - JARNÍ PUČENÍ 
Neděle ráno a už začínáme končit, jak by řekl klasik. Ale ještě zbývá poslední kurz a Eva Hašková byla jako vždy sázka na jistotu. Perfektně připravený kurz se spoustou vychytávek navíc, trošku jsme zápasily s časem, tak jsme si něco málo řekly a připravily už večer v sobotu a v neděli to pak bylo víc v klidu.

Z tohoto kurzu nemám žádný hotový výrobek, ale plno inspirace a polotovarů... tyhle kousky mají největší šanci na dokončení. Zatím jsem se ale vůbec nerozhodla, jestli z nich budou brože nebo náhrdelníky. Co myslíte?

A je konec, bez zvonce, tak nějak pomalu a jistě jsme se začaly kolem oběda rozprchávat ze špejcharu z Dubče zase pryč. Sbalily jsem si svoje kufříky, proběhly obligátní ztráty pomůcek i nálezy osiřelých vypečených výrobků a každá už jsme tak trochu myšlenkami jinde. A já jsem ráda, že i díky blogu jsem si mohla celou atmosféru Polymerového špejcharu znovu projít.

Díky všem spolufimařkám, lektorkám i Verče za organizaci, bylo to moc fajn.
A kdo dočetl až sem a zajímá ho polymerové tvoření, ať jede příště taky!

Andrea

Sněženky už vykukují :-)

Jak jsem slíbila, první příspěvek bude vyloženě jarní. Bude totiž o sněženkách, samozřejmě těch vyráběných :-)

Když vidím sněženky, tak nějak automaticky mi v hlavě naskočí i jejich latinský název - Galanthus nivalis. Když jsem se kdysi, ještě na střední škole, učila na botaniku latinské názvy léčivek, aniž bych věděla o nějakých paměťových háčcích a jiných technikách na zlepšení paměti, vymýšlela jsem si různé pomůcky na zapamatování. Některé se mi už dávno vykouřily z hlavy, některé tam žijí dodnes... a ta ke sněžence patří mezi ně. Sněženka je galantní a neválí se - proto Galanthus nivalis.Vsadím se, že teď už se vám to z hlavy nevykouří taky :-)

Tolik jazykovědný koutek, pojďme vyrábět. Protože loňské tulipány do uší měly úspěch, letos jsem se rozhodla přivítat jaro i sněženkovými náušnicemi. Tady už je výsledek jarního maratonu, tulipánové opáčko a nově i sněženky.

Jak na to?

Materiál je jasný - polymerová hmota, u mě FIMO a Cernit. Začala jsem namícháním světle zelené a přípravou válečku na vnitřní sukni. Zároveň jsem si připravila ketlovací jehly, na kterých jsem sněženky rovnou i pekla. Mimochodem, tuhle fotku jsem dala i na Facebook jako hádanku a už z ní někteří poznali, že půjde o sněženky.

Pak to byla trošku piplačka, příprava vnitřní části (pro příště jí udělám víc zelenou) a kolem ní zformovat vnitřní sukni ze 3 lístečků a kolem pak ještě 3 velké bílé lístečky. Ideálně by měly více odstávat, ale bála jsem se, že by byly náušnice moc křehké, tak jsem je nechala odstávat jen trochu. Při pečení je třeba kvítky uvnitř vyložit a položit na něco měkkého (já peču tyhle věci na vatelínu, někdo ve škrobu...).

Tady je vidět, co mají holky sněhový pod sukní, ale víc zelený, to mělo být, příště se polepším!

No a pak už jen ze zbylého drátku na konci ketlovací jehly zformovat kleštěmi očko a zavěsit třeba na afroháček z chirurgické oceli (aby si mohli jaro užívat i alergici).
A tady už jsou hotové fešandy!

Jak se vám líbí? Já už se těším, až ty svoje provětrám venku...

Kdo není na náušnice, může jaro přivítat třeba stylovou lžičkou. Nebo to může být typ na krásný dárek k MDŽ (uuups, tak příští rok...), kamaráce, mamince k svátku nebo narozeninám.

Ať žije jaro a sněženky,
Andrea

PS: Sněženkové a tulipánové náušnice jsou stejně jako kytičkové lžičky, k dispozici u mě v obchodě na Fléru nebo mi napište mail a domluvíme se, ráda je pro vás vyrobím na zakázku. V případě většího zájmu můžeme uspořádat i květinový kurz.

Jaro 2017, hurááááá!

Brzy bude jaro a to se v přírodě po dlouhé zimě všechno probouzí.

Zima tady na blogu Šikovné mámy byla opravdu dlouhá, až mě to zděsilo. Vůbec bych neřekla, že jsem poslední příspěvek vložila před více než rokem :-( stále jsem fotila a zaznamenávala věci, co jsem zkoušela, vyráběla doma se svými dětmi, šperky na zakázku, mám fotky z kurzů i Rodinné tvůrčí dílny, která behem zimy stále běží v Mc Klubíčko... ale nějak nebyl čas a možná i chuť se s nimi podělit tady na blogu.

Tak jo, zkusíme to zase trochu rozjet. Když bude to jaro... a začneme stylově jarními květinami. Mám tu pro vás jednu speciální kytici tulipánů za trpělivost a přízeň :-)

Tulipány jsou samozřejmě z polymerové hmoty (FIMO a spol.) a mají ještě další jarní kamarádky - sněženky! A právě o těch bude první článek, snad už dneska večer.

Těšíte se taky na jaro? Já moc!
Andrea

Jak jsem šila s Radkou z bavlněných šňůr

aneb listopadové přástky na Monínci :-)

"Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí," prohlásil prý kdysi Archimédes. To když před skupinku cca dvaceti žen vyskládáte na stůl hromadu bavlněných šňůr a vedle postavíte Radku Sedláčkovou, Zem sice zůstane na svém místě, ale vzniknou košíky, ošatky, prostírky nebo třeba omotané vázy. A taky se tam začnou množit andílci:-)

To je tak, Radka prostě šije (má i stejnojmenné stránky na Facebooku). A má k tomu hlavně takové nadupané chytré stroje. Já odchovaná starou Veritaskou, co jsem na stroji šila naposledy ve dvaceti, jsem si připadala jako když vyměníte takový ten počítač s televizní obrazovkou rovnou za Maca. Ale Radka měla vše perfektně přichystané a nastavené, že jsme vždy jen zasedly a rovnou šily. Tedy, část šila a část mezitím lepila tavnou pistolí šňůry na podklad (případně si pálila prsty, au).

Tady stroječky ještě spí a Radka zatím vykládá, co nás všechno čeká. Je pátek večer. Šňůry vyskládané na hromadě na rozebrání. Základní představa je 3 balíčky bavlněných šňůr na osobu. Pchá, krát dvě, alespoň u mě. Spotřebovala jsem celkem 6 balíčků.

Trošku jsem se stroje bála, tak jsem nejdřív spáchala andílka a dlouze vybírala barvu šňůry, až jsem nakonec neměla další výmluvu a usedla. S vědomím, že není velkých cílů a s Radčinou pomocí jsem se pustila rovnou do košíku. Plán byl něco mezi ošatkou a košíkem, spíš větší, na pár kilo ovoce.
Takže jsem večer jen začala a v sobotu dopoledne pokračovala... a povedlo se. Je sice trochu šišatější, ale další košíky se dařily už mnohem lépe (aneb kdybych rovnou poslechla "paní učitelku" a natrénovala si všechny grify na malém, mohla jsem mít ten veliký vymazlenější, ale líbí se mi i tak :-)

Všechny konce šňůr bylo potřeba ještě nanaranžovat a ručně došít ve formě nějaké aplikace.

A tady už je fešák plně funkční...

Venku bylo mezitím celou dobu krásně, ale počasí jsme spíš jen kontrolovaly střídavě výhledem z tvořící místnosti, tělocvičny a restaurace.

Výhled v restauraci byl většinou opravdu povedený, prostě radost pohledět i ochutnat!

A tak to vlastně pokračovalo pořád dokola celý zbytek víkendu :-)
Všichni si stihly vyrobit opravdu hodně věcí, někdo preferoval andílky a zvládl celý andělský chór, další skupina se proměnila na velkovýrobnu obalovaných váz, ale většina stihla od každého něco. Já jsem si udělala kromě jmenovaných ještě třeba tenhle stojan na štetce...

a další sovu do sbírky...

... košíčky různých velikostí a podložky pod konvičky a hrnky.

To, jak bude výsledek vypadat, záleží hlavně na barvě a barevné struktuře bavlněné šňůry, dá se taky kombinovat s krémovou a vznikne taková skoro psychedelická spirála :-)

Na víkednu jsem byla opět se skvělou kamarádkou Luckou... tady zrovna došíváme aplikace na  naše megakoše...

 A vůbec, fajn byla celá skupina!

Díky moc všem - Tobě Magdo za skvělou organizaci, myslím, že kdyby Archimédes někoho potřeboval na pomoc, tak mu s tou Zemí pohneš :-) , díky Radko za šicí okénko (šití mě po letech zase nadchlo a taky jsem ráda, že jsem Tě konečně víc poznala) a Lenko za cvičení (jsem líná, máš to se mnou těžký, ale víš jak na mě :-)

Už se moc těším až to na jaře zopákneme a mezitím.... přijdeeeeee Ježíšek! To taky, ale bude ještě jeden víkendový ženský Monínec, kde budu pro změnu já učit polymerové techniky. Tak mi držte palce a mějte se krásně,

Andrea

Relaxační omalovánky aneb už jsem se taky nakazila :-)

Možná vás při čtení titulku napadlo, že ta chřipková epidemie přišla letos nějak brzy. Nebojte, nechytila jsem žádnou strašnou infekci, ikdyž je to v zásadě podobně nakažlivé :-)

Ale abychom se do toho moc nezamotali... O čem je tedy vlastně řeč? O relaxačních nebo antistresových omalovánkách!

Už nějaký čas kolem mě poletovaly ukázky relaxačních omalovánek, nabídky knížek s omalovánkami, přátelé přátel postovali svoje malůvky, dokonce i ZOO Praha vydala vlastní edici a já si pořád říkala, co je to sakra zase za módu... až nakonec při návštěvě Dublinu cca před měsícem jsem náhodou listovala knížkami od Johanny Basfordové (jsou k dispozici i v češtině např. Tajná zahrada, Čarovný les... a upřímně, je u nich úplně jedno v jakém jsou jazyce, tyhle bych si riskla koupit i v japonštině :-) a tak nějak co docvaklo...

No a bylo vymalováno! Vlastně nebylo... koupila jsem si úplně jiné knížky, s náměty na tvoření s dětmi a nechtělo se mi tahat s omalovánkami. Doma jsem pak zalitovala, ale ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí. Začala jsem si malovat vlastní omalovánky. A zalíbilo se mi to víc než samotné vybarvování. Je to totiž náramně uklidňující záležitost. Soustředíte se na pečlivé tahy, vzory a krásně si při tom vyčistíte hlavu. Alespoň u mě to takto funguje. Stačí vám úplné minimum, bílý papír a černá tenká fixa.

Tady jsou první výsledky... ptáci. Jak jinak, kdo čte můj blog, je mu jasné proč :-) Mám ptačí období...

Kdo by si chtěl malovat se mnou, nabízím všechny 3 varianty ptáčků volně k dispozici. Napiště mi do zpráv na Facebooku nebo na mail (andrea zavinac sikovnamama.cz) a pošlu vám obrázky ve variantě pro tisk a můžete začít vybarvovat, pardon relaxovat :-)

Mějte se krásně!