Domácí křídy? Jasně!

V dnešní záplavě barevných plastových hraček se někdy může zdát, že děti nezaujme nic, co nebliká, nepíská nebo se úžasně netřpytí. Ale opak je pravdou!

Někdy stačí opravdu málo... třeba obyčejné křídy a kus chodníku u domu a o zábavu je na dlouhou dobu postaráno :-)
 

Protože ani ty křídy nemusí být jen takové, jaké známe ze svého dětství. Děti bude malování mnohem více bavit, když si spolu doma zkusíte vyrobit křídy vlastní. Za inspiraci v tomto případě děkuji své milé kamarádce Katce (z Centra14). Křídy jsme o prázdninách vyzkoušeli doma i na letním tvořivém pobytu na Monínci, takže mohu potvrdit, že opravdu fungují (tak dobře, přiznám se, že když jsem o domácích křídách poprvé slyšela, nebyla jsem si úplně jistá :-)

Jak tedy na to?
Připravte si sádru, která je základní surovinou, na obarvení se skvěle hodí třeba různé zbytky temper (které děti nosí každý červen ze školy domů a v srpnu stejně jdeme a koupíme novou sadu). A pak už stačí jen voda, nějaká vhodná nádoba a míchátko (stará lžíce, dřevěná špachtle atd.).
Nám dobře posloužila sklenice na zavařování, ve které jsme ve vodě rozmíchali zbytek tempery (krásně se rozpustí a obarví vodu). Čím více tempery dáte, tím intenzivnější bude barva křídy, my dali na celou sklenici necelou čtvrtku tuby a příště bych dala klidně i víc. Pak přidávejte sádru a míchejte, hustota by měla být přiměřená na lití, taková "kašička". Nalévejte opatrně do formiček - můžete použít plastové (z výtvarných potřeb), silikonové (mají výhodu, že se z nich vše krásně vyklopí) nebo třeba kelímek od jogurtu (naplníte cca z 1/3 a dostanete krásně kulatou křídu).

My jsme se pustili do oblíbených mořských motivů, aut, stromečků a dinosaurů :-)

Teď už jen vysvětlit dětem, že křída/sádra musí ztuhnout a malovat se půjde až druhý den. Zatím se může trénovat malování na papíře...

Kluci už jsou větší a malování jen tak na chodník je bavilo jen chvíli, pak přešli na klučičí verzi panáka. Což bylo spíš bludiště s různými zákazy (nastražené bomby?), rozcestníky a úkoly, no po chvilce jsem se v tom úplně ztratila, ale je to bavilo náramně a domů nás zahnal až déšť...

Takhle to začalo... a postupně pokračovalo... ještě, že máme u domu hřiště a  u něj pořádně široké a dlouhé chodníky...

Letošní léto bylo opravdu horké a suché, takové ideální na malování křídami po chodnících, takže na závěr posílám jednu křídovou letně-mořskou vzpomínku na léto...to jen abyste věděli, až se Vás příště dítko zeptá, jestli se dá malovat mořskou hvezdicí, tak že je to možné :-)
Krásný den... a šup odlévat křídy!

Náramky, náramky a zase náramky :-)

Zamilovala jsem se do náramků. Najednou, nečekaně a ve velkém... jak už to tak bývá :-)

Před lety jsem sice pár náramků z polymerů vyrobila, ale moc mě neuchvátily, teď jsem najednou měla volnější únor, tvořivou náladu, spoustu zbytkových tvrdších válečků a chuť dát náramkům ještě šanci. Vyrobila jsem první, druhý... napadlo mě, jak by asi vzor vypadal v jiné barevnosti, v další... a teď už jich mám tolik, že si z nich kluci můžou stavět pyramidy!

Všechny jsou uvnitř černé a zvenku pruhované, střídají se na nich různě široké barevné pruhy s pestrými (variace na Stroppel cane). Zkouším různé typy přechodů vnitřní černé k okraji a nejvíc se mi líbí asi tenhle:

Nejsou navrchu hladké ani úplně pravidelné. Na hodně lidí na první dojem působí jako vyrobené z látky nebo kůže. Pár lidí mi nevěřilo, že jsou celé z polymeru, což beru jako poklonu :-)

Z barevných kombinací jasného favorita nemám, ale jedna z mých oblíbených barev je tyrkysová, takže dost náramků má v sobě něco tyrkysového.

Hodně mě zaujala i tahle svěží letní varianta.

Ale i taková červenozelená má něco do sebe...

K některým náramkům, když zbylo hodně vzoru a namíchaných barev, vznikly i brože, náhrdelníky a náušnice.

Hlavně ptáků, těch mám celé hejno :-) V čele s rybou?

V hlavě mám další barevné kombinace... a jaká by byla ta Vaše?
Hezký den všem!

Super rychlé kočičí tričko

Tak tohle byla opravdu blesková tvorba...
Na kreativní výstavě jsem neodolala a (mimo jiné :-))) koupila i tahle textilní razítka s tématem koček, je tam i jeden pes, akvárko a samozřejmě nechybí myš.

 
Ale u nás prostě dominují kočky, máme momentálně druhého mourovatého kocoura a kluci ho milují. Jmenuje se Čížek, seznamte se :-)

Takže od okamžiku, kdy jsem vybalila razítka a ukázala je klukům, uplynula necelá půlhodinka a Vojta už měl hotovo. Našli jsme čisté jednoduché tričko bez obrázku, Vojta si vybral razítka a hned si vzpomněl i na písmenková a že si tam napíše i svoje jméno. Samotné tiskání je úžasné, použili jsme podušku s černou textilní barvou IZINK, kterou jsem dokoupila na vyzkoušení a jsem ráda (u razítek byla jen klasická černá, např. na tisk na papír). Připadalo mi, že je docela rozdíl tiskat textilní barvou z talířku a touhle na podušce - tisk byl mnohem přesnější a jemnější. Sice jsme tričko vyložili novinami, spíš ze zvyku, ale myslím, že to bylo úplně zbytečné.

A takhle to celé dopadlo! Hezký den :-)

 

Relaxační víkend s mozaikou a organzou... a hlavně s Luckou :-)

Aneb skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu a popovídat s kamarádkou, kterou člověk v poslední době z nejrůznějších důvodů moc často nevídá.

Poděkováním většina článků končí, já jím tentokrát netradičně začnu. Velké díky Magdě z CK Domeček, která tyhle úžasné pobyty organizuje. A neméně poděkování letí za Ladou za její "speciální ženské roztančené" cvičení a Vlaďkou za přípravu tvořivých kurzů. A hlavně báječné kamarádce Lucce, u které mám občas pocit, že by věty mohla doříkávat za mě a jindy mě svým jiným pohledem poradí, nasměruje, usměrní :-) Holky, díky!!!

Tentokrát bylo na programu nejdříve zdobení zrcadla mozaikou (pro optimisty i tácy). Vlaďka nám to neulehčila prefabrikovanými čtverečky a musely jsme řezat pláty skla na dílky, jaké jsme si vymyslely (nebo jaké se zrovna podařily :-) Náplastí bylo dost, tak jsme se mohly vyřádit. V jednu chvíli jsem měla na stole takovéhle kousky a nastalo skládání "puzzle".

Variantu skládat moře a chobotnici jsem zavrhla s pocitem, že si to ulehčím, když to pojmu volně... ale stejně jsem se musela pekelně soustředit. Na druhou stranu jsme se s Luckou shodly, že si tím člověk krásně vyčistí hlavu, protože při řezání skla a hledání vhodných dílků fakt nešlo přemýšlet nad ničím jiným... takhle vypadala mezifáze...

A takhle kompletně vyskládané zrcadlo před vyspárováním.

 Ještě jednou s výhledem z hotelu a mým odrazem :-)

Jo, abych nezapomněla, Lucky zrcadlo v procesu, šla do kruhů...

V sobotu večer, po vyspárování mozaiky, jsme se naladily na organzu, brože, šperky a náušnice. Sice jsem je již dříve zkoušela, ale nadchl mě výber barev i ta změna materiálu, po tvrdém skle najednou splývavá jemná látka... takže mám novou brož, náušnice i prstýnek v námořnickém ladění a chuť se do organzy ještě někdy pustit :-)

Na závěr jedna společná fotka u recepce (jak jinak než s našimi novými kompletními poklady).

Kromě tvoření a cvičení, relaxace v sauně a vířivce nás čekalo tradičně i výborné jídlo.

Shodou okolností je dneska první adventní neděle. Letos nám to prostě krásně vyšlo. No řekněte, co je lepší než vstupovat do adventu odpočatí, naladění a vděční!

Díky!

Doma připravované pomůcky a aktivity inspirované Montessori - klučičí

... aneb pár tipů, co si můžete jednoduše připravit sami doma pro vaše děti

Jak jsem psala v malé reportáži z Montessori pracovny v MC Klubíčko, v poslední době se hlásí hodně maminek s mladšími chlapečky. Takže bych začala tipy na aktivity "spíše" pro kluky, ale nebojte, spolehlivě zaujmou i holčičky.

Auta, auta, auta... a taky dinosauři, mašinky, led, pěna :-)

Takovou oblíbebou klasikou je aktivita/hra, které říkám PARKOVIŠTĚ. Základem jsou různobarevná autíčka a podložka se stejně barevnými částmi. Mám jich několik (různé v každém centru, kde vedu montessori pracovnu :-), vždycky podle toho, jaká jsem měla k dispozici autíčka, částí může mýt 6, 8, záleží na vás a na věku dítěte. Podložka je z papíru, namalovaná vodovkami v barvách autíček nebo polepená barevnými papíry, vždy nějak zpevněná (zalaminovaná, vložená v pevných omyvatelných deskách atd.). Osvědčilo se mi kromě autíček připravit ve stejné barvě i různé předměty - jako hračky pro auta, aby v těch svých parkovacích garážích nebyla sama. Děti dostanou podložku a misku s autíčky a "jejich hračkami", jejich úkolem je přiřadit auto na správné parkovací místo, podle barvy. Učím děti klasickou montessori metodu přiřazování, ale zároveň si mohou s autem cestou do garáže a ven pořádně zajezdit, pokud chtějí :-)

Další variantou na auta je opět barevné přiřazování, tentokrát máme sadu aut, kterým chybí kolečka a jezdí si pro ně do servisu :-)
Z barevných papírů jsem si vystřihla podle šablonky auta, domalovala okna, dveře a světla. Takto připravená autíčka jsem zalaminovala na šedém papíře, kvůli bílému autu (pokud nebudete dělat i bílé autíčko, určitě je jednodušší použít bílý papír). Ze stejně barevného papíru jsem vytřihla kolečka a nalepila je na dřevěná kolečka (budoucí kola). Aktivita je připravená na podnose, děti si auta vyskládají a opět přiřazují dle barev. Menší děti si mohou nejprve jen párovat kolečka k sobě, třeba i jako samostatnou aktivitu.

Úžasnou aktivou, kterou nemám bohužel nafocenou, je doba ledová. Je to vlastně vysvobozování předmětů a různých figurek (já jsem využila právě dinosaury, kamínky, kousky brček, listy atd.) z ledu. Vybrané věci jsem dala do kelímku s vodou a ze zmrzlých bločků potom děti věci postupně vysvobozovaly. Byl to zároveň i trošku experiment s teplotou, zkoumali jsme, co udělá polití studenou a hodně teplou vodou, jak rychle se bude led rozpouštět atd.

A dalším takovým evergreenem je strouhání mýdla a výroba pěny. Tohle baví všechny děti bez rozdílu věku. Z mýdlové vody se dá pěna vyfoukat brčkem nebo velmi hustá získat z ručního šlěhače. Takto připravená/vyšlehaná pěna se dá dále využít ke spoustě her, dá se barvit (a využít na výtvarné pokusy), použít místo sněhu nebo jako pěnový "sensory box", mohou se v ní schovávat a hledat figurky zvířátek atd. Zkrátka pěnové fantazii se meze nekladou...

Pokud se vám nechce zkoušet samotným doma a rádi byste přišli mezi nás do některé z Montessori pracoven, určitě mi napište! Třeba v MC Klubíčko budeme od 10/4 začínat nový cyklus :-)

Hezký den!

Malé nahlédnutí do Montessori pracovny v MC Klubíčko

Mým velkým koníčkem jsou Montessori pracovny pro děti, které vedu od minulého roku již ve 3 mateřských a rodinných centrech na Praze 14. Říkám si, že je na čase vás nechat trošku nakouknout, co se vlastně na takových pracovnách děje :-)

Takže vítejte v Montessori pracovně v MC Klubíčko (u Rajské zahrady). Scházíme se tu každý čtvrtek odpoledne ve dvou skupinkách maminek s dětmi a společně trávíme cca hodinu času "prací". Děti jsou cca od 1,5 roku do 4 let a v poslední době převažují spíše ti menší, tak kolem 2 - 3 roku.

Zajímavé je, že častěji chodí maminky s chlapci, protože hledají pro své malé neposedy nějakou klidnější a soustředěnější aktivitu. Něco, kde by malí kluci rozvíjeli jemnou motoriku a smyslové vnímání. A často jsou hned od prvních lekcí až překvapené, jak moc je to baví a jaké mají doma soustředěné "pracanty" :-)

Přikládám pár momentek jako důkaz (tady zrovna Tomík přendává houbičky pomocí kleští, Davídek otiskuje stopy do plastelíny a lisuje a Kubík čistí a krémuje botu)

 

A podívejte jak Jeník ani nedutá, když přendavá lžící hrubozrnnou sůl s pomocí trychtýře...

nebo kapátkem vyplňuje delfína...

Snažíme se dodržovat základní principy Montessori přístupu, ale zároveň vyjít vstříc i potřebám dětí v dané skupině. Jednotlivé aktivity máme proto připraveny na podnosech a každá je pouze v jednom exempláři. Děti si samy vybírají, čemu se chtějí věnovat, danou "práci" si samy přinesou ke stolku a poté ji zase uklidí. Maminky jsou spíše jen pozorovatelky (u menších pomáhají s přenášením a sedí vedle dětí) a čas, který dítě tráví soustředěné nad aktivitou mohou využít i ke sdílení zkušeností s ostatními maminkami. Chodí k nám i velmi malá miminka jako doprovod starších sourozenců, několik měsíců jen pozorují a pak se zcela přirozeně zapojí i oni...

Ještě malá koláž z pomůcek, které na našich pracovnách můžete také potkat, více o jednotlivých aktivitách v dalším článku :-)

Všechny děti jsou moc šikovné, aktivity je baví a pro mě je to neskutečná radost je pozorovat, všímat si jejich pokroků a hlavně inspirovat maminky k dalším hrám a experimentům doma. A to je i důvod proč vlastně tyhle pracovny již několik let vedu :-)

Kdybyste se chtěli přijít podívat na hodinu nebo se rovnou přihlásit, neváhejte a napiště mi, rádi vás mezi sebou přivítáme. Od 10. dubna bude začínat nový běh...

Krásné jaro!

Mandalové omalovánky

V poslední době mě stále "pronásledují" mandaly. Asi se konečně potřebuji trošku zklidnit :-)

Když jsem letos o prázdninách balila na více než týden na chatu, přibrala jsem proto i naši mandalovou výbavu. Pastelky, fixy, vytištěné předlohy stažené z internetu a krásný blok manladových omalovánek s povídáním z Centra Mandala. A také kouzelnou šablonu na malování vlastních mandal, abych ji konečně vyzkoušela (ze stejného obchodu).

Mladší syn se mnou sdílí mé mandalové nadšení a tak často sám od sebe sedl a pilně vybarvoval. Nechávám ho volit barvy podle svého uvážení, takže někdy měla mandala jen dvě barvy, jindy byla jak papoušek a často byla barevně nesymetrická. Ale nechtěla jsem mu kazit radost zbytečným zdůrazňováním principů madal, pro něj to byly krásné omalovánky a k pravidelnému opakování barev a vzorů se třeba dopracuje časem. Starší syn nemá obecně malování tolik v lásce, tak jsem byla ráda, že vybarvil alespoň dvě kolečka :-)

Jinak vybarvování mandal pro děti můžu jen doporučit, krásně je to zklidní, koncentrují se a navíc získáte krásný dárek pro někoho z rodiny. No není to idylka?

A jaká je plastová šablona? Tady je výsledek mého prvního snažení. Vzor jsem malovala nejprve tužkou a pak obtáhla fixem a pak teprve vybarvovala (na fotce je již mandala částečně obtažená...). Musím říct, že jsem si to představovala jednodušeji, ale na první pokus to docela  jde...

Něco málo vybarveného z mandalového bloku, ty pastelkové se mi asi líbí víc...

Když se tak dívám do historie blogu, pár mandal tu už je, třeba z cukroví nebo papíru...

A co dál? Přemýšlím, že si udělám mandalu i na tričko, velikou a barevnou. Tak, jak to umí jenom v Desigualu :-)