aneb jak potrénovat fantazii ve vyprávění příběhů.
Už jsem tu psala o naší vyprávěcí mánii, která se kluků drží od léta. Na manželovi bylo vidět, že se mu vyprávění na zadaná témata docela líbí, tak jsem mu koupila jako jeden z vánočních dárků hru Story Cubes.
Je to úplně jednoduchý a geniální nápad, jak už to tak bohužel u cizích nápadů bývá :-)
V krásné oranžové krabičce je uloženo 9 kostek s obrázky. Obrázky jsou spíše primitivně malované a samy o sobě podněcují fantazii, u některých jeden vůbec neví, co mají znamenat a každý v nich vidí trošku něco jiného. Princip hry je odvyprávět na základě obrázků, co jste si hodili, nějaký příběh. Může to být pohádka nebo třeba detektivka (v případě využití dospělými), může vyprávět jeden, můžete se po větách/obrázcích střídat atd. Fantazii se zkrátka meze nekladou i při vymýšlení pravidel samotné hry. Pán, co mi tuhle hru na výstavě kreativity předváděl a vzápětí samozřejmě v záchvatu mého nadšení i prodal, mi tvrdil, že si kostkami hází jen tak sám pro zábavu a skládá příběhy. Je to úžasný a stále dostupný trénink fantazie, krabička je opravdu malá. Kostiček má náš prvňák ale plné ruce :-)
A tohle si včera hodil. Co myslíte, o čem by byl váš příběh? ... my jsme začali v rybníce, po dešti, v kapří škole zrovna pilovali počítání do pěti, ale kapříka Vašíka to vůbec nebavilo, tak si vymyslel plán. Potichu a opatrně se vytratil a rychle doplaval za rákosí, kde měl schovaný klíč od tajné skříňky s poklady... a tak dále, pěkně dobrodružně, než nám došly kostičky :-)
Manželovi se hra samozřejmě líbí, ale nebyl by to on, aby si hned neudělal malou rešerši na internetu :-). Díky němu už vím, že tahle hra existuje i ve verzi pro iPhone a má své stránky s příběhy nadšených hráčů atd. Jeden z příběhů, který si "hodil" a obrázky kostiček si můžete prohlédnout tady na jeho blogu.
A jak už to tak u úspěšných edicí bývá, už se u nás prodává i rozšíření, dalších devět kostiček s tématikou lidských činností. Zatím mě tolik nenadchly... ale zase mají krásnou bledě modrou krabičku... kdy že to má vlastně manžel narozky?
pátek 3. května 2013
úterý 19. března 2013
FIMOŠÍLENÍ v březnu a bez kamen :-)
aneb "na pokraji smrti zimou, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!" A kdyby to chtěl někdo náhodou spolu s klasikem srovnávat i s výletem na Kokořín, tak v Dubči bylo i to občerstvení :-)
Zkrátka jsme se měly sejít raději za kamnama než ve starém špejcharu, neboť to byl víkend jak z doby ledové. Polymerové hmoty nám tuhly pod rukama, sem tam zaskřípal protestující strojek, občas někdo vykřikl nadšením nebo zklamáním (to ale opravdu výjimečně). Legrační bylo, jak holky na sobě poznávaly šperky známé z internetu a na místě jim přiřazovaly i tváře...
Navzdory zimě to byl ale moc fajn a inspirující víkend pod taktovkou Moniky Brýdové. A pro mě osobně bylo největším překvapením, že jsem si nakonec užila asi nejvíc inkousty, které jsem původně považovala jen za takovou "vycpávkovou" oddechovku. Hrozně mi totiž připomněly malování na hedvábí. Tím jak se barvy vzájemně prolínají a běhají si více méně nekontrolovaně po výrobku. A pak ten kouzelný moment, kdy se textura schovaná pod inkousty opatrným obroušením znovu objevuje.
A tohle je moje výsledná hromádka čekající na další zpracování...
Ale pěkně popořádku, jsem trošku grafoman a přeci jen to byly 4 kurzy v jednom, takže to bude tentokrát trošku delší reportáž :-)
Mojí skupinu čekaly jako první metal disky s Evou Haškovou. Je pátek po šesté večer, zima jak v mrazírnách a začínáme. Před námi je několik nabitých hodin, kdy mi na stole zůstává ležet prázdný hrnek, původně určený na kafe, v tašce nevybalená svačina, jedeme krok za krokem ve svižném tempu pod vedením skvělé učitelky. Střih. Končíme,... je po jedenácté večer, ale v dlaních nás hřejí (doslova a do písmene) dva krásné přívěsky.
Sobota ráno, pořád ještě zima a před námi druhý z náročných projektů, kaleidoskop s Martou Špalkovou. Martu jsem zažila před lety na Monínci, kde byla na pobytu spolu s dětmi, ale stejně nás tenkrát mimo program učila skládat kytičkový cane... Vypadá pořád stejně (sakra, jak to dělá ?!), jen fimo se jí tentokrát mění pod rukama v pestrobarevný hranol. Zvolila jsem si vlastní barevnou kombinaci a vyšel mi z toho modro-vínovo-růžový kaleidoskop. Blíží se druhá hodina a další kurz, ale my pořád ještě redukujeme. A můj palec na pravé ruce začíná trochu protestovat. Je dlouhodobě načatý z háčkovaní a práce s tuhým kaleidoskopem mu dala zabrat. To jsem ještě netušila, že v neděli ráno mě bude bolet i zapnutí knoflíků u kabátu... No nic. Jak říkala moje babička, pro krásu se musí trpět a tenhle cane se povedl (samochvály se nebojím a fakt je krásnej). Teď ho ještě nějak zajímavě zužitkovat, ale to už bude jiná pohádka (a jiný příspěvek :-).
Tak dobře, nedalo mi to a hned jsem doma zakrojila, takže malá ukázka bude... zatím jen upečený polotovar na sadu motýlí křídla...
Odpoledne nás čekaly již zmiňované inkousty s Veronikou Sturdy. Pro mě maximální spokojenost i navzdory lehce připečené první várce polotovarů. Ale inkousty si s tím hravě poradily, posuďte sami.
Neděle ráno a poslední kurz. Ve špejcharu je konečně teplo, hurááááá. Pohodová lektorka Olga Priclová a pletení z polymeru. Pro mě nová zkušenost s kato hmotou i pletením bez jehlic. Hmota super, technika v mém podání trochu pokulhává, vyrobila jsem jen pár drobností. Přiznám se, že úplně nevím, jestli se do pletení ještě nekdy pustím. Na druhou stranu, doma při mini přehlídce výrobků zaujaly právě "pleteniny". Takže uvidíme, ale určitě jsem ráda, že jsem si mohla pletení vyzkoušet.
A je to tu. Nedělní poledne. Konec. Zavírá i improvizovaný kumbálový Brýdovic obchůdek, kde se peněženky nějak samy otvírají a volají, tohle potřebujůůůů. Jojo, taky jsem podlehla a ještě si prima pokecala ve frontě :-)
Děkovačka na závěr. Všem třem klukům (jasně, počítám i manžela), že v pohodě zvládli víkend bez mámy a pančelkám i ostatním účastnicím za inspiraci a tvůrčí atmosféru. A hlavně všem držím palce, ať nás ten víkend jen otuží a ať už konečně přijde to jaroooo!
Zkrátka jsme se měly sejít raději za kamnama než ve starém špejcharu, neboť to byl víkend jak z doby ledové. Polymerové hmoty nám tuhly pod rukama, sem tam zaskřípal protestující strojek, občas někdo vykřikl nadšením nebo zklamáním (to ale opravdu výjimečně). Legrační bylo, jak holky na sobě poznávaly šperky známé z internetu a na místě jim přiřazovaly i tváře...
Navzdory zimě to byl ale moc fajn a inspirující víkend pod taktovkou Moniky Brýdové. A pro mě osobně bylo největším překvapením, že jsem si nakonec užila asi nejvíc inkousty, které jsem původně považovala jen za takovou "vycpávkovou" oddechovku. Hrozně mi totiž připomněly malování na hedvábí. Tím jak se barvy vzájemně prolínají a běhají si více méně nekontrolovaně po výrobku. A pak ten kouzelný moment, kdy se textura schovaná pod inkousty opatrným obroušením znovu objevuje.
A tohle je moje výsledná hromádka čekající na další zpracování...
Ale pěkně popořádku, jsem trošku grafoman a přeci jen to byly 4 kurzy v jednom, takže to bude tentokrát trošku delší reportáž :-)
Mojí skupinu čekaly jako první metal disky s Evou Haškovou. Je pátek po šesté večer, zima jak v mrazírnách a začínáme. Před námi je několik nabitých hodin, kdy mi na stole zůstává ležet prázdný hrnek, původně určený na kafe, v tašce nevybalená svačina, jedeme krok za krokem ve svižném tempu pod vedením skvělé učitelky. Střih. Končíme,... je po jedenácté večer, ale v dlaních nás hřejí (doslova a do písmene) dva krásné přívěsky.
Sobota ráno, pořád ještě zima a před námi druhý z náročných projektů, kaleidoskop s Martou Špalkovou. Martu jsem zažila před lety na Monínci, kde byla na pobytu spolu s dětmi, ale stejně nás tenkrát mimo program učila skládat kytičkový cane... Vypadá pořád stejně (sakra, jak to dělá ?!), jen fimo se jí tentokrát mění pod rukama v pestrobarevný hranol. Zvolila jsem si vlastní barevnou kombinaci a vyšel mi z toho modro-vínovo-růžový kaleidoskop. Blíží se druhá hodina a další kurz, ale my pořád ještě redukujeme. A můj palec na pravé ruce začíná trochu protestovat. Je dlouhodobě načatý z háčkovaní a práce s tuhým kaleidoskopem mu dala zabrat. To jsem ještě netušila, že v neděli ráno mě bude bolet i zapnutí knoflíků u kabátu... No nic. Jak říkala moje babička, pro krásu se musí trpět a tenhle cane se povedl (samochvály se nebojím a fakt je krásnej). Teď ho ještě nějak zajímavě zužitkovat, ale to už bude jiná pohádka (a jiný příspěvek :-).
Tak dobře, nedalo mi to a hned jsem doma zakrojila, takže malá ukázka bude... zatím jen upečený polotovar na sadu motýlí křídla...
Odpoledne nás čekaly již zmiňované inkousty s Veronikou Sturdy. Pro mě maximální spokojenost i navzdory lehce připečené první várce polotovarů. Ale inkousty si s tím hravě poradily, posuďte sami.
Neděle ráno a poslední kurz. Ve špejcharu je konečně teplo, hurááááá. Pohodová lektorka Olga Priclová a pletení z polymeru. Pro mě nová zkušenost s kato hmotou i pletením bez jehlic. Hmota super, technika v mém podání trochu pokulhává, vyrobila jsem jen pár drobností. Přiznám se, že úplně nevím, jestli se do pletení ještě nekdy pustím. Na druhou stranu, doma při mini přehlídce výrobků zaujaly právě "pleteniny". Takže uvidíme, ale určitě jsem ráda, že jsem si mohla pletení vyzkoušet.
Děkovačka na závěr. Všem třem klukům (jasně, počítám i manžela), že v pohodě zvládli víkend bez mámy a pančelkám i ostatním účastnicím za inspiraci a tvůrčí atmosféru. A hlavně všem držím palce, ať nás ten víkend jen otuží a ať už konečně přijde to jaroooo!
úterý 5. března 2013
Koktejlky hotové! Můžeme připíjet :-)
Trošku ospalá z navlékací noci hlásím, že většina koktejlek už je hotových!
Kdo by nečetl moje předchozí příspěvky, mluvím o míchaných polymerových korálích, kterým jsem tak račala říkat (asi z nedostatku fantazie...). Obdivuji tvůrce, kteří každému výrobku dají originální název, ale já pro tentokrát zvolila nejjednodušší cestu, jsou to prostě všechno koktejlky, ikdyž každé trošku jiné :-)
Je jich takováhle pěkná řádka...
Z modrých je úplný vodopád...
Do hnědých jsem se prostě zamilovala...
A zbylo i na naušničky, ale těch samotných korálků ve skleničce už optavdu moc nezbývá :-)
Kdybyste na některé měli chuť, určitě napište. Jsou všechny s láskou uválené a smíchané z těch nejlepších surovin. A i bez přídavku konzervantů vám určitě dlouho vydrží :-)
Kdo by nečetl moje předchozí příspěvky, mluvím o míchaných polymerových korálích, kterým jsem tak račala říkat (asi z nedostatku fantazie...). Obdivuji tvůrce, kteří každému výrobku dají originální název, ale já pro tentokrát zvolila nejjednodušší cestu, jsou to prostě všechno koktejlky, ikdyž každé trošku jiné :-)
Je jich takováhle pěkná řádka...
Z modrých je úplný vodopád...
Do hnědých jsem se prostě zamilovala...
A zbylo i na naušničky, ale těch samotných korálků ve skleničce už optavdu moc nezbývá :-)
Kdybyste na některé měli chuť, určitě napište. Jsou všechny s láskou uválené a smíchané z těch nejlepších surovin. A i bez přídavku konzervantů vám určitě dlouho vydrží :-)
pondělí 4. března 2013
Mááááámi, vypráávěěěěj!
Tenhle příspěvek by klidně mohl mít podtitul aneb Jak jsem si v létě pěkně naběhla...
Byli jsme u moře, sami (rozuměj jen naše rodina, celá) a klukům chyběli česky mluvící parťáci na blbnutí ve vodě. Chtěla jsem je zabavit a aby je to fakt chytlo, začala jsem jim vyprávět pohádku. Příběh, ve kterém se sešli všichni jejich tehdejší hrdinové. Což byli ninjové (legoví), gormiti, mloček (ten se prostě jednoho dne objevil a držel se na výsluní popularity asi půl roku), Honzík (staší syn, velký hrdina mladšího bráchy), pizza, zlatý poklad,... později v dalších dílech se přidali Jeníček a Mařenka, zlaté auto, černokněžník, nějaká ta ježibaba a pokračuje to vlastně v různých obměnách doteď. Vyprávíme cestou do školy i školky, při vyzvedávání, v autě, v čekárně, večer před spaním, někdy v autě... naštěstí se přidal i tatínek a dodává vyprávění jiný rozměr, další hrdiny a úplně jiné zápletky.
Upřímně přiznávám, že mi tohle vyprávění občas přerůstá přes hlavu a fantazie je někdy tak unavená, že jen recykluje staré příběhy. Občas se nevypráví vůbec, je prostě vyschlo...Někdy zase "výchovně" upřednostním nad dobrodružstvím nějaké to ponaučení nebo rodičovskou radu. Hodně oblíbené z tohoto ranku je vyprávění o Dupalovi, který dupal tak, že se propadl až do Austrálie a skákal si tam spokojeně s klokany (tuhle si na žádost kluků zaletěl na návštěvu do Prahy a potkal se tam s jiným kamarádem potížistou, Řvounem hysterounem :-)
Co mě ale nepřestává udivovat, je fakt, jak kluci tyhle příběhy milují a jak je neustále vyžadují. Pamatují si je a dokáží mi odvyprávět, kde jsme minule přestali. Staší syn už sám nabízí hrdiny a vymýšlí nové zápletky nebo témata příběhu, což mě těší asi nejvíc.
Když jsem s tím vloni v létě začala, netušila jsem, že začínám první díl velké ságy. Naše "dobrodružná telenovela" už určitě v tichosti oslavila stý díl a myslím, že jsme naším vyprávěním vyděsili i pár cestujících v mhd :-)
Momentálně pomáháme gormitům najít tajemná barvící jezera. Jenže nikdo neví, kde jsou. Naštěstí se jim podařilo najít dávný cestopis, který cestu k jezerům popisuje, jenže spíš v náznacích a hádankách. Skupinka práve vyšla z dlouhého strašidelného tunelu (který přežili jen díky znalosti starých gormitích písní) a stojí na prahu temného hustého lesa. Co je cestou čeká? No, sama ještě nevím, uvidíme večer... držte nám palce, ať jezera najdeme! A i kdyby ne, tak určitě narazíme na něco mnohem zajímavějšího.
Byli jsme u moře, sami (rozuměj jen naše rodina, celá) a klukům chyběli česky mluvící parťáci na blbnutí ve vodě. Chtěla jsem je zabavit a aby je to fakt chytlo, začala jsem jim vyprávět pohádku. Příběh, ve kterém se sešli všichni jejich tehdejší hrdinové. Což byli ninjové (legoví), gormiti, mloček (ten se prostě jednoho dne objevil a držel se na výsluní popularity asi půl roku), Honzík (staší syn, velký hrdina mladšího bráchy), pizza, zlatý poklad,... později v dalších dílech se přidali Jeníček a Mařenka, zlaté auto, černokněžník, nějaká ta ježibaba a pokračuje to vlastně v různých obměnách doteď. Vyprávíme cestou do školy i školky, při vyzvedávání, v autě, v čekárně, večer před spaním, někdy v autě... naštěstí se přidal i tatínek a dodává vyprávění jiný rozměr, další hrdiny a úplně jiné zápletky.
Upřímně přiznávám, že mi tohle vyprávění občas přerůstá přes hlavu a fantazie je někdy tak unavená, že jen recykluje staré příběhy. Občas se nevypráví vůbec, je prostě vyschlo...Někdy zase "výchovně" upřednostním nad dobrodružstvím nějaké to ponaučení nebo rodičovskou radu. Hodně oblíbené z tohoto ranku je vyprávění o Dupalovi, který dupal tak, že se propadl až do Austrálie a skákal si tam spokojeně s klokany (tuhle si na žádost kluků zaletěl na návštěvu do Prahy a potkal se tam s jiným kamarádem potížistou, Řvounem hysterounem :-)
Co mě ale nepřestává udivovat, je fakt, jak kluci tyhle příběhy milují a jak je neustále vyžadují. Pamatují si je a dokáží mi odvyprávět, kde jsme minule přestali. Staší syn už sám nabízí hrdiny a vymýšlí nové zápletky nebo témata příběhu, což mě těší asi nejvíc.
Když jsem s tím vloni v létě začala, netušila jsem, že začínám první díl velké ságy. Naše "dobrodružná telenovela" už určitě v tichosti oslavila stý díl a myslím, že jsme naším vyprávěním vyděsili i pár cestujících v mhd :-)
Momentálně pomáháme gormitům najít tajemná barvící jezera. Jenže nikdo neví, kde jsou. Naštěstí se jim podařilo najít dávný cestopis, který cestu k jezerům popisuje, jenže spíš v náznacích a hádankách. Skupinka práve vyšla z dlouhého strašidelného tunelu (který přežili jen díky znalosti starých gormitích písní) a stojí na prahu temného hustého lesa. Co je cestou čeká? No, sama ještě nevím, uvidíme večer... držte nám palce, ať jezera najdeme! A i kdyby ne, tak určitě narazíme na něco mnohem zajímavějšího.
středa 27. února 2013
Koktejlky aneb míchané polymerové korále
Ráda míchám věci. Jako různé dohromady :-) S mícháním jako takovým to ale samozřejmě souvisí také, i to dělám moc ráda (těsta, ve škole a posléze v práci různé mastičky...) Manžel si z téhle mé mánie dělá legraci, ale já si zkrátka nemůžu pomoct.
Typické příklady jsou z kuchyně. Moje oblíbené jsou třeba kaše z několika druhů obilí nebo hrstkové zeleninové polévky, kam pašuji červenou čočku, vločky apod. Nebo když nemám dva stejné pudinky, klidně smíchám banánový s kakaovým, protože uvařit našim chlapcům jen z jednoho sáčku by bylo považováno za zbytečné dráždění chuťových buněk...
V poslední (rozuměj posedle tvořivé) době, pak míchám hlavně barvičky a různé polymerové hmoty (výrobce i odstíny a nakonec i ty techniky).
Polymerovým příkladem míchání jsou korále, kterým proto říkám KOKTEJLKY. Korále navlečené na lanku nebo voskované šňůrce, které nemají tak úplně pevný řád a jsou složené z korálků vyrobených různými technikami a vzory. Většinou jsou barevně sladěné navzájem a doplněné perličkami a rokailem. Někdy jsou i okořeněné korálkem z drátků.
Baví mě korále kompletovat a vždycky se u toho zaseknu na hodně dlouho a hledám tu nejlahodnější kombinaci :-)
Takhle to třeba dopadlo naposledy...
Už se těším na další kompletování. Tentokrát mám připravenou opravdu "plnou sklenici" korálkových surovin!
A když už jsem u toho míchání a dávání věcí dohromady, už dlouho jsem se chtěla naučit dělat nějak jednoduše na počítači koláže z fotografií a dneska se mi to konečně splnilo (manžel mi ukázal PicMonkey, dííííky). Přikládám můj první výsledek - taky takový koktejl, jenže z fotografi...
Některé z korálků jsou k dostání v mém flerovém obchodě, další se tam brzy postěhují... event. můžu vyrobit nějaké na přání, jen si řeknětě svoji oblíbenou příchuť :-)
Typické příklady jsou z kuchyně. Moje oblíbené jsou třeba kaše z několika druhů obilí nebo hrstkové zeleninové polévky, kam pašuji červenou čočku, vločky apod. Nebo když nemám dva stejné pudinky, klidně smíchám banánový s kakaovým, protože uvařit našim chlapcům jen z jednoho sáčku by bylo považováno za zbytečné dráždění chuťových buněk...
V poslední (rozuměj posedle tvořivé) době, pak míchám hlavně barvičky a různé polymerové hmoty (výrobce i odstíny a nakonec i ty techniky).
Polymerovým příkladem míchání jsou korále, kterým proto říkám KOKTEJLKY. Korále navlečené na lanku nebo voskované šňůrce, které nemají tak úplně pevný řád a jsou složené z korálků vyrobených různými technikami a vzory. Většinou jsou barevně sladěné navzájem a doplněné perličkami a rokailem. Někdy jsou i okořeněné korálkem z drátků.
Baví mě korále kompletovat a vždycky se u toho zaseknu na hodně dlouho a hledám tu nejlahodnější kombinaci :-)
Takhle to třeba dopadlo naposledy...
Už se těším na další kompletování. Tentokrát mám připravenou opravdu "plnou sklenici" korálkových surovin!
A když už jsem u toho míchání a dávání věcí dohromady, už dlouho jsem se chtěla naučit dělat nějak jednoduše na počítači koláže z fotografií a dneska se mi to konečně splnilo (manžel mi ukázal PicMonkey, dííííky). Přikládám můj první výsledek - taky takový koktejl, jenže z fotografi...
Některé z korálků jsou k dostání v mém flerovém obchodě, další se tam brzy postěhují... event. můžu vyrobit nějaké na přání, jen si řeknětě svoji oblíbenou příchuť :-)
úterý 26. února 2013
Zdobení lžiček fimem aneb únorová Rodinná tvůrčí dílna
Že má vaše dítko rádo třeba dinosaury nebo lodičky? Jiné zase mašinky nebo třeba kytičky... prakticky cokoliv oblíbeného může mít i na své lžičce.
A od svých dětí i ze zkušeností maminek, které si už s námi lžičky zdobily vím, že je pak taková lžička opravdu v permanenci. Tedy ani nevadí, že se "pofimované" lžičky nedoporučují mýt v myčce, stejně je budete rychle oplachovat pro další použití :-)
Takhle např. mohou hotové lžičky vypadat. Přímo tyhle si děti za větší či menší pomoci maminek vyrobily v únoru při naší pravidelné sobotní Rodinné tvůrčí dílně v MC Klubíčko na Rajské zahradě.
A teď jak se k nim dopracovat. Budete potřebovat nerezové lžičky, ale lze takto zdobit i jiné části příboru nebo si udělat kompletní sérii celého dětského příboru. My jsme doma zatím zkoušeli jen lžičky, protože je používáme opravdu nejčastěji, na různé kaše, jogurty, lupínky s mlékem apod. Pro fimování se hodí třeba lžičky zakoupené v IKEA (sada 6 lžiček za 69 Kč).
Dále budete potřebovat různé barvy polymerové hmoty, jednak na obalení držadla lžičky a také na vymodelování vlastní ozdoby. Držadlo se nejlépe obaluje tenkým válečkem jednobarevné hmoty. Můžete ale zkusit i vyválet hady dva z různých barev, tyto pak zakroutit do sebe a takto melírovaným "hadem" rukojeť obalit (hodně dětí dalo přednost této variantě, asi jim připadala veselejší a zábavnější...). Válení válečku obecně děti moc baví, je to prakticky stejné, jako když dlaněmi válí hada nebo žížalu z plastelíny. Polymery je dobré válet na nějaké hodně hladké modelovací podložce, na skle nebo třeba na dlaždičce. Pro děti poslouží např. i euroobal připevněný izolepou na stole. Hadem pak obalíme celou lžičku, postupujeme od konce a obalíme tak velkou část, jak se nám líbí. Kdo má s polymerovými hmotami větší zkušenosti (a potřebné pomůcky doma) a chtěl by mít hada všude stejného, může si ho vytlačit z extrudéru.
Co se týče finální ozdoby, zde se fantazii meze nekladou... můžete modelovat, vykrajovat mini vykrajovátky různé tvary, skládat kytičky apod. Je fajn, pokud hodně malým dětem pomůžou rodiče, aby byly s výsledkem spokojené. Na druhou stranu si můj syn, když mu byly necelé 3 roky vymodeloval lžíčku, která vůbec nesplňovala parametry pravidelnosti. S hadem se příliš nenamáhal a prostě si rukojeť tak trochu oplácal fimem a pokladl vykrájenými hvězdičkami ze svítící hmoty a z výsledku byl úplně nadšený. Takže pomoc spíše jen na vyžádání :-)
A takto se nám na letošním sobotním fimování dařilo. Bylo to hodně o kytičkách...
Nechyběla zvířátka, kočičky, šněčci, ovečky...
A někdo se nespokojil jen se lžičkou, zdobili jsme i prstýnky a sponky. Ten hříbkový je dílem mého prvňáčka (vykrojený ze dvou barev polymerového plátku pomocí malého vykrajovátka), dostala ho babička v svátku, prý aby měla něco hezkého, když jde do lesa na houby :-)
Celá sada (lžička, prstýnek a sponka do vlasů) v tónech červené zdobená svítícím fimem.
Přejeme všem pevnou ruku při válení i modelování! A ať dětem s novou lžičkou báječně chutná...
Pokud byste si chtěli zdobení lžiček vyzkoušet např. v Rodinné tvůrčí dílně nebo na fimovém kurzu, napiště mi a domluvíme se.
A od svých dětí i ze zkušeností maminek, které si už s námi lžičky zdobily vím, že je pak taková lžička opravdu v permanenci. Tedy ani nevadí, že se "pofimované" lžičky nedoporučují mýt v myčce, stejně je budete rychle oplachovat pro další použití :-)
Takhle např. mohou hotové lžičky vypadat. Přímo tyhle si děti za větší či menší pomoci maminek vyrobily v únoru při naší pravidelné sobotní Rodinné tvůrčí dílně v MC Klubíčko na Rajské zahradě.
A teď jak se k nim dopracovat. Budete potřebovat nerezové lžičky, ale lze takto zdobit i jiné části příboru nebo si udělat kompletní sérii celého dětského příboru. My jsme doma zatím zkoušeli jen lžičky, protože je používáme opravdu nejčastěji, na různé kaše, jogurty, lupínky s mlékem apod. Pro fimování se hodí třeba lžičky zakoupené v IKEA (sada 6 lžiček za 69 Kč).
Dále budete potřebovat různé barvy polymerové hmoty, jednak na obalení držadla lžičky a také na vymodelování vlastní ozdoby. Držadlo se nejlépe obaluje tenkým válečkem jednobarevné hmoty. Můžete ale zkusit i vyválet hady dva z různých barev, tyto pak zakroutit do sebe a takto melírovaným "hadem" rukojeť obalit (hodně dětí dalo přednost této variantě, asi jim připadala veselejší a zábavnější...). Válení válečku obecně děti moc baví, je to prakticky stejné, jako když dlaněmi válí hada nebo žížalu z plastelíny. Polymery je dobré válet na nějaké hodně hladké modelovací podložce, na skle nebo třeba na dlaždičce. Pro děti poslouží např. i euroobal připevněný izolepou na stole. Hadem pak obalíme celou lžičku, postupujeme od konce a obalíme tak velkou část, jak se nám líbí. Kdo má s polymerovými hmotami větší zkušenosti (a potřebné pomůcky doma) a chtěl by mít hada všude stejného, může si ho vytlačit z extrudéru.
Co se týče finální ozdoby, zde se fantazii meze nekladou... můžete modelovat, vykrajovat mini vykrajovátky různé tvary, skládat kytičky apod. Je fajn, pokud hodně malým dětem pomůžou rodiče, aby byly s výsledkem spokojené. Na druhou stranu si můj syn, když mu byly necelé 3 roky vymodeloval lžíčku, která vůbec nesplňovala parametry pravidelnosti. S hadem se příliš nenamáhal a prostě si rukojeť tak trochu oplácal fimem a pokladl vykrájenými hvězdičkami ze svítící hmoty a z výsledku byl úplně nadšený. Takže pomoc spíše jen na vyžádání :-)
A takto se nám na letošním sobotním fimování dařilo. Bylo to hodně o kytičkách...
Nechyběla zvířátka, kočičky, šněčci, ovečky...
A někdo se nespokojil jen se lžičkou, zdobili jsme i prstýnky a sponky. Ten hříbkový je dílem mého prvňáčka (vykrojený ze dvou barev polymerového plátku pomocí malého vykrajovátka), dostala ho babička v svátku, prý aby měla něco hezkého, když jde do lesa na houby :-)
Celá sada (lžička, prstýnek a sponka do vlasů) v tónech červené zdobená svítícím fimem.
Přejeme všem pevnou ruku při válení i modelování! A ať dětem s novou lžičkou báječně chutná...
Pokud byste si chtěli zdobení lžiček vyzkoušet např. v Rodinné tvůrčí dílně nebo na fimovém kurzu, napiště mi a domluvíme se.
pondělí 4. února 2013
Jaký otec, takový chce být i syn...
A co mu to jednou dopřát?
Pamatuji si z dětství (to byla ta doba, kdy téměř všichni doma šili a pletli, aby měli v čem chodit...) jak jednou máma koupila velký kus modrotiskové látky a ušila mně i sobě úplně stejnou sukni, byla jsem šťastná a pyšná zároveň, že máme něco stejného. Vydrželo mi to asi dvě léta, pak jsem z ní vyrostla a už se to neopakovalo. Tak jsem alespoň ze zbytků látek šila stejné oblečky panenkám :-)
Říkám si, že to třeba stejně funguje i u kluků... a protože již dlouho maluji hedvábné kravaty ( viz návod), namalovala jsem tentokrát stejný motiv na pánskou i dětskou. Aby si tu jejich slavnostní chvíli, ať už bude jakákoliv, mohli "pánové" užít ve stejné kravatě!
A takhle vypadá první vlaštovka ze série "Táta a syn". Další přiletí brzy :-)
Pamatuji si z dětství (to byla ta doba, kdy téměř všichni doma šili a pletli, aby měli v čem chodit...) jak jednou máma koupila velký kus modrotiskové látky a ušila mně i sobě úplně stejnou sukni, byla jsem šťastná a pyšná zároveň, že máme něco stejného. Vydrželo mi to asi dvě léta, pak jsem z ní vyrostla a už se to neopakovalo. Tak jsem alespoň ze zbytků látek šila stejné oblečky panenkám :-)
Říkám si, že to třeba stejně funguje i u kluků... a protože již dlouho maluji hedvábné kravaty ( viz návod), namalovala jsem tentokrát stejný motiv na pánskou i dětskou. Aby si tu jejich slavnostní chvíli, ať už bude jakákoliv, mohli "pánové" užít ve stejné kravatě!
A takhle vypadá první vlaštovka ze série "Táta a syn". Další přiletí brzy :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



































