Dovolená s rodinou, ale i bez rodiny ...cézet

Dovolím si jednu malou upoutávku na web, který možná znáte... ale třeba ne. A to by byla velká škoda. Najdete ho tady.

Vlastně ani nejde o stránky jako takové, spíše o práci a služby, které se za nimi skrývají. Celé je to postavené na cestovní kanceláři o jednom člověku (ano, skvělá Magdaléna Sinkule) a jejích spolupracovnících (instruktorech, studentech, lektorech...).

Můžete si s nimi vyjet v létě tvořit, v zimě lyžovat, oslavit Velikonoce nebo třeba Den dětí. A to všechno společně se svými dětmi, pro které je připraven nabitý program, plavání, tvoření.... Po celou dobu je ale na vás, nakolik se do programu zapojíte nebo chcete-li ponoříte a co z něj využijete. Já mám za sebou několik tvořivých Moníců, pobytů s Montessori programem (vše spolu s dětmi), starší syn byl letos podruhé na Magdině lyžařském táboře a letos jsme poprvé s kamarádkou vyzkoušely i tvořivě-relaxační víkend. A vždy jsme byli maximálně spokojeni :-)

Maminky na Montessori pracovnách se mě často ptají, jak jsem se k této metodě dostala a kde jsem se dozvěděla víc. O tom, že je to "ono" jsem se přesvědčila před lety právě na kurzech organizovaných Magdalénou Sinkule. Báječné je, že tato metoda více či méně prostupuje i aktivitami dětí na pobytech a je to znát.

Zkrátka s touto cestovní kanceláří můžete bez obav vyrazit s dětmi a užít si báječný čas pospolu. Co se mi ale nejvíc líbí, je možnost poslat i děti samotné na zimní i letní tábory (a vědět, že o ně bude úžasně postaráno) nebo naopak nechat děti doma a užít si víkend jen pro ženy. Je totiž náramně osvěžující a důležité čas od času i rodinu rozdělit a prostě chvíli nebýt spolu :-)

Magdo, díky!!!

PS: Reportáž z víkendu pro ženy se chystá :-)

Recy cvičky pro malého spidermana

Mladší syn miluje Spidermana... vlastně ani nevíme, jak k tomu došlo, film jsme nikdy nepouštěli, žádnou takovou hračku nemá, ale prostě ho někde objevil a je to jeho velký hrdina. A jako u každého oblíbeného hrdiny, toužil mít něco se Spidermanem. Od kamarádky jsme podědili tílko s velkým obrázkem a najednou chtěl nosit tílka (které do té doby odmítal), k narozeninám od babičkydostal malé nafukovací lehátko (zatím je zabalené a těší se spolu s námi k moři) a já když jsem mu nedávno kupovala plavky, neváhala jsem ani minutu a sáhla po spidermanských :-) Mám trochu problém s podporou těchto megaznaček, hlavně u dětí, ale občas té jejich spontánní radosti nejde odolat. A že se syn umí radovat :-)

Takže když se mi pod ruku dostaly celkem zachovalé cvičky (my jsme jim vždycky říkali jarmilky), které si přímo říkaly o nový kabát, bylo téma jasné. Vojta byl nadšený a hned si přinesl jako vzor svoje oblíbené ponožky (hádejte s jakým vzorem...).

Váhala jsem trochu nad technikou a nakonec jsem zvolila fixy na textil. Původně jsem si chtěla vyrobit malou šablonku hlavy a tu naťupat barvami na textil a obtáhnout černou fixou, ale vybarvování okolí štětcem mi přišlo jako zbytečná piplačka. S fixkami se malovala krásně a ani malý detail nebo písmenka nebyly problém. Jako první jsem si nakreslila černý obrys hlavy.

A pak už to šlo skoro samo... Vojta si přál i písmenka, přesně podle ponožky, trval i na barvě. Tak jsem je namalovala na vnější stranu. Tady nastal problém u druhé boty, protože neumím psát zdrcadlově, nakonec jsem to usmlouvala na obří pavučinu na patě :-)
Líbí se mi, že jsou obě boty zepředu stejné a přitom každá trošku jiná... takhle vypadá výsledek.

A ještě jedno trošku šílené spidermanské letní zátiší :-)

Pokud máte doma nějaké nudné cvičky nebo tenisky, určitě neváhejte a pusťte se do toho. Fixy na textil se nemusí fixovat, jsou trvanlivé a výsledek děti zajisté potěší!

Porcelán malovaný i zdobený výseky z fólií

S větším zpožděním je tu i reportáž z březnové Rodinné tvůrčí dílny, která se nesla ve znamení dekorování porcelánu. Zaměřili jsme se na zdobení jednoduchých misek z IKEA, protože hrnečky jsme malovali již vloni, ale jak uvidíte na fotografiích, stejně jsme nakonec nedodolali ani hrnečkům :-)

Na programu byly dvě techniky - zdobení pomocí fólií (Color decor) a malování zapékacími barvami na porcelán (od firmy Nerchau). Obě jsme si nejprve ukázali a pak už bylo na fantazii každého, jak svůj výtvor pojme. Kvůli rozdílnému času i teplotě zapékání (fixaci barev a fólií) bohužel nešlo obě techniky kombinovat na jednom výrobku.

Princip práce s fólií Color decor je velice jednoduchý a připomíná zdobení velikonočních vajíček.
Z fólie se vystřihne nebo vycvakne požadovaný motiv a na chvilku namočí do misky s vodou. Po chvilce se začne svrchní tenká vrstva "pohybovat" po podkladu a to je ten pravý čas na opatrné přenesení na porcelán (nebo třeba na sklo či plech). Při přenášení je dobré využít podkladovou vrstvu a svrchní fólii po ní jakoby sklouznout na povrch porcelánu. Pro začátek doporučuji co nejrovnější plochy (na hodně kónických miskách či hrnečcích má fólie tendenci se krabatit) a raději menší motivy. Po přenesení je dobré motiv ještě uhladit a opatrně odvést ke stranám event. vzduchové bubliny.

U vycvakovaček lze použít jak vycvaknutý motiv, tak i obrys a vznikne efekt podobný pozitivu a negativu.

A takto lze využít i ty nejmenší zbytečky fólie na krásný ještěrkový hrneček...

 

S barvami na porcelán je práce velice příjemná, protože jsou husté a lze je nanášet houbičkou (tupovat), malovat štětcem nebo třeba tečkovat pomocí vatových tyčinek do uší :-)

Příklad jednoduchého a efektního tupování houbičkou, po celé ploše byla nanášena modrá barva a bílé puntíky vznikly na zakrytých místech.

Velké vycvakovačky jsme využili i při malování, vytvořili jsme si s jejich pomocí krásné šablony na tupování. Vycvakovali jsme z obyčejného papíru a prázdný obrys nám pak sloužil jako šablonka, díky které i malé děti vykouzlily na porcelánu krásná srdíčka, kytičky nebo hvězdičky.

A na závěr dílka jedné dvojice pravidelných účastnic (maminka s dcerkou), kterým tímto moc děkuji za zaslané fotky i  zájem o naše tvůrčí dílny v MC Klubíčko. Napadlo je totiž vyrobit si do série ke lžičkám zdobeným fimem (z únorového tvoření) i originální hrnečky. Lžičky měly vyfocené na mobilu a takhle úžasně se strefily!

Hezké malování!

Story Cubes aneb příběhy z kostek

aneb jak potrénovat fantazii ve vyprávění příběhů.

Už jsem tu psala o naší vyprávěcí mánii, která se kluků drží od léta. Na manželovi bylo vidět, že se mu vyprávění na zadaná témata docela líbí, tak jsem mu koupila jako jeden z vánočních dárků hru Story Cubes.

Je to úplně jednoduchý a geniální nápad, jak už to tak bohužel u cizích nápadů bývá :-)
V krásné oranžové krabičce je uloženo 9 kostek s obrázky. Obrázky jsou spíše primitivně malované a samy o sobě podněcují fantazii, u některých jeden vůbec neví, co mají znamenat a každý v nich vidí trošku něco jiného. Princip hry je odvyprávět na základě obrázků, co jste si hodili, nějaký příběh. Může to být pohádka nebo třeba detektivka (v případě využití dospělými), může vyprávět jeden, můžete se po větách/obrázcích střídat atd. Fantazii se zkrátka meze nekladou i při vymýšlení pravidel samotné hry. Pán, co mi tuhle hru na výstavě kreativity předváděl a vzápětí samozřejmě v záchvatu mého nadšení i prodal, mi tvrdil, že si kostkami hází jen tak sám pro zábavu a skládá příběhy. Je to úžasný a stále dostupný trénink fantazie, krabička je opravdu malá. Kostiček má náš prvňák ale plné ruce :-)

A tohle si včera hodil. Co myslíte, o čem by byl váš příběh? ... my jsme začali v rybníce, po dešti, v kapří škole zrovna pilovali počítání do pěti, ale kapříka Vašíka to vůbec nebavilo, tak si vymyslel plán. Potichu a opatrně se vytratil a rychle doplaval za rákosí, kde měl schovaný klíč od tajné skříňky s poklady... a tak dále, pěkně dobrodružně, než nám došly kostičky :-)

Manželovi se hra samozřejmě líbí, ale nebyl by to on, aby si hned neudělal malou rešerši na internetu :-). Díky němu už vím, že tahle hra existuje i ve verzi pro iPhone a má své stránky s příběhy nadšených hráčů atd. Jeden z příběhů, který si "hodil" a obrázky kostiček si můžete prohlédnout tady na jeho blogu.

A jak už to tak u úspěšných edicí bývá, už se u nás prodává i rozšíření, dalších devět kostiček s tématikou lidských činností. Zatím mě tolik nenadchly... ale zase mají krásnou bledě modrou krabičku... kdy že to má vlastně manžel narozky?

FIMOŠÍLENÍ v březnu a bez kamen :-)

aneb "na pokraji smrti zimou, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!" A kdyby to chtěl někdo náhodou spolu s klasikem srovnávat i s výletem na Kokořín, tak v Dubči bylo i to občerstvení :-)

Zkrátka jsme se měly sejít raději za kamnama než ve starém špejcharu, neboť to byl víkend jak z doby ledové. Polymerové hmoty nám tuhly pod rukama, sem tam zaskřípal protestující strojek, občas někdo vykřikl nadšením nebo zklamáním (to ale opravdu výjimečně). Legrační bylo, jak holky na sobě poznávaly šperky známé z internetu a na místě jim přiřazovaly i tváře...

Navzdory zimě to byl ale moc fajn a inspirující víkend pod taktovkou Moniky Brýdové. A pro mě osobně bylo největším překvapením, že jsem si nakonec užila asi nejvíc inkousty, které jsem původně považovala jen za takovou "vycpávkovou" oddechovku. Hrozně mi totiž připomněly malování na hedvábí. Tím jak se barvy vzájemně prolínají a běhají si více méně nekontrolovaně po výrobku. A pak ten kouzelný moment, kdy se textura schovaná pod inkousty opatrným obroušením znovu objevuje. 

A tohle je moje výsledná hromádka čekající na další zpracování...

Ale pěkně popořádku, jsem trošku grafoman a přeci jen to byly 4 kurzy v jednom, takže to bude tentokrát trošku delší reportáž :-)

Mojí skupinu čekaly jako první metal disky s Evou Haškovou. Je pátek po šesté večer, zima jak v mrazírnách a začínáme. Před námi je několik nabitých hodin, kdy mi na stole zůstává ležet prázdný hrnek, původně určený na kafe, v tašce nevybalená svačina, jedeme krok za krokem ve svižném tempu pod vedením skvělé učitelky. Střih. Končíme,... je po jedenácté večer, ale v dlaních nás hřejí (doslova a do písmene) dva krásné přívěsky.

Sobota ráno, pořád ještě zima a před námi druhý z náročných projektů, kaleidoskop s Martou Špalkovou. Martu jsem zažila před lety na Monínci, kde byla na pobytu spolu s dětmi, ale stejně nás tenkrát mimo program učila skládat kytičkový cane... Vypadá pořád stejně (sakra, jak to dělá ?!), jen fimo se jí tentokrát mění pod rukama v pestrobarevný hranol. Zvolila jsem si vlastní barevnou kombinaci a vyšel mi z toho modro-vínovo-růžový kaleidoskop. Blíží se druhá hodina a další kurz, ale my pořád ještě redukujeme. A můj palec na pravé ruce začíná trochu protestovat. Je dlouhodobě načatý z háčkovaní a práce s tuhým kaleidoskopem mu dala zabrat. To jsem ještě netušila, že v neděli ráno mě bude bolet i zapnutí knoflíků u kabátu... No nic. Jak říkala moje babička, pro krásu se musí trpět a tenhle cane se povedl (samochvály se nebojím a fakt je krásnej). Teď ho ještě nějak zajímavě zužitkovat, ale to už bude jiná pohádka (a jiný příspěvek :-).

Tak dobře, nedalo mi to a hned jsem doma zakrojila, takže malá ukázka bude... zatím jen upečený polotovar na sadu motýlí křídla...

Odpoledne nás čekaly již zmiňované inkousty s Veronikou Sturdy. Pro mě maximální spokojenost i navzdory lehce připečené první várce polotovarů. Ale inkousty si s tím hravě poradily, posuďte sami.

Neděle ráno a poslední kurz. Ve špejcharu je konečně teplo, hurááááá. Pohodová lektorka Olga Priclová a pletení z polymeru. Pro mě nová zkušenost s kato hmotou i pletením bez jehlic. Hmota super, technika v mém podání trochu pokulhává, vyrobila jsem jen pár drobností. Přiznám se, že úplně nevím, jestli se do pletení ještě nekdy pustím. Na druhou stranu, doma při mini přehlídce výrobků zaujaly právě "pleteniny". Takže uvidíme, ale určitě jsem ráda, že jsem si mohla pletení vyzkoušet.

A je to tu. Nedělní poledne. Konec. Zavírá i improvizovaný kumbálový Brýdovic obchůdek, kde se peněženky nějak samy otvírají a volají, tohle potřebujůůůů. Jojo, taky jsem podlehla a ještě si prima pokecala ve frontě :-)

Děkovačka na závěr. Všem třem klukům (jasně, počítám i manžela), že v pohodě zvládli víkend bez mámy a pančelkám i ostatním účastnicím za inspiraci a tvůrčí atmosféru. A hlavně všem držím palce, ať nás ten víkend jen otuží a ať už konečně přijde to jaroooo!

Koktejlky hotové! Můžeme připíjet :-)

Trošku ospalá z navlékací noci hlásím, že většina koktejlek už je hotových!

Kdo by nečetl moje předchozí příspěvky, mluvím o míchaných polymerových korálích, kterým jsem tak račala říkat (asi z nedostatku fantazie...). Obdivuji tvůrce, kteří každému výrobku dají originální název, ale já pro tentokrát zvolila nejjednodušší cestu, jsou to prostě všechno koktejlky, ikdyž každé trošku jiné :-)

Je jich takováhle pěkná řádka...

Z modrých je úplný vodopád...

 Do hnědých jsem se prostě zamilovala...

A zbylo i na naušničky, ale těch samotných korálků ve skleničce už optavdu moc nezbývá :-)

Kdybyste na některé měli chuť, určitě napište. Jsou všechny s láskou uválené a smíchané z těch nejlepších surovin. A i bez přídavku konzervantů vám určitě dlouho vydrží :-)

Mááááámi, vypráávěěěěj!

Tenhle příspěvek by klidně mohl mít podtitul aneb Jak jsem si v létě pěkně naběhla...

Byli jsme u moře, sami (rozuměj jen naše rodina, celá) a klukům chyběli česky mluvící parťáci na blbnutí ve vodě. Chtěla jsem je zabavit a aby je to fakt chytlo, začala jsem jim vyprávět pohádku. Příběh, ve kterém se sešli všichni jejich tehdejší hrdinové. Což byli ninjové (legoví), gormiti, mloček (ten se prostě jednoho dne objevil a držel se na výsluní popularity asi půl roku), Honzík (staší syn, velký hrdina mladšího bráchy), pizza, zlatý poklad,... později v dalších dílech se přidali Jeníček a Mařenka, zlaté auto, černokněžník, nějaká ta ježibaba a pokračuje to vlastně v různých obměnách doteď. Vyprávíme cestou do školy i školky, při vyzvedávání, v autě, v čekárně, večer před spaním, někdy v autě... naštěstí se přidal i tatínek a dodává vyprávění jiný rozměr, další hrdiny a úplně jiné zápletky.

Upřímně přiznávám, že mi tohle vyprávění občas přerůstá přes hlavu a fantazie je někdy tak unavená, že jen recykluje staré příběhy. Občas se nevypráví vůbec, je prostě vyschlo...Někdy zase "výchovně" upřednostním nad dobrodružstvím nějaké to ponaučení nebo rodičovskou radu. Hodně oblíbené z tohoto ranku je vyprávění o Dupalovi, který dupal tak, že se propadl až do Austrálie a skákal si tam spokojeně s klokany (tuhle si na žádost kluků zaletěl na návštěvu do Prahy a potkal se tam s jiným kamarádem potížistou, Řvounem hysterounem :-)

Co mě ale nepřestává udivovat, je fakt, jak kluci tyhle příběhy milují a jak je neustále vyžadují. Pamatují si je a dokáží mi odvyprávět, kde jsme minule přestali. Staší syn už sám nabízí hrdiny a vymýšlí nové zápletky nebo témata příběhu, což mě těší asi nejvíc.

Když jsem s tím vloni v létě začala, netušila jsem, že začínám první díl velké ságy. Naše "dobrodružná telenovela" už určitě v tichosti oslavila stý díl a myslím, že jsme naším vyprávěním vyděsili i pár cestujících v mhd :-)

Momentálně pomáháme gormitům najít tajemná barvící jezera. Jenže nikdo neví, kde jsou. Naštěstí se jim podařilo najít dávný cestopis, který cestu k jezerům popisuje, jenže spíš v náznacích a hádankách. Skupinka práve vyšla z dlouhého strašidelného tunelu (který přežili jen díky znalosti starých gormitích písní) a stojí na prahu temného hustého lesa. Co je cestou čeká? No, sama ještě nevím, uvidíme večer... držte nám palce, ať jezera najdeme! A i kdyby ne, tak určitě narazíme na něco mnohem zajímavějšího.