Dárky z fotek - vděčné téma babiček

A vlastně i dědečků, tetiček...

Je to zkrátka moderní a udělá to radost. To první znamená, že se s nabídkou fotodárků člověk setkává na každém rohu. To druhé, že jdete na jistotu. Prarodiče mají zkrátka fotky svých vnoučat rádi. Já jsem několik let před Vánoci chystala po nocích fotokalendáře k tisku, což mě sice bavilo, ale vždycky mi trvalo hodně dlouho, než jsem vybrala vhodné fotky. Vlastně to znamenalo projít celý archív daného roku a tak trochu si připomenout vše, co jsme společně prožili. A u toho jsem se vždycky zasekla...

Letos jsem zvolila jednodušší variantu. Obě babičky dostanou polštářek se společnou fotkou kluků. Ale nedalo mi to. Mladší syn si ještě přinesl hezké fotky z focení ve školce. Zkusila jsem z nich udělat takové větší papírové péefko. Použila jsem tvrdší papíry, mašličku, stříbrný gelový popisovač a vánoční sadu papírů a samolepek z IKEA.

A jak se to povedlo? To můžete posoudit sami :-)

Já jsem s výsledkem spokojená (scrapbookářky prosím prominou a přestanou se popadat za břicha...). Jen se trošku bojím, že si je syn bude chtít nechat. Obě. On má totiž "fotečkové" dárky taky moc rád!

PF 2013 aneb pečení je taky tvoření

Jedlé výtvory jsou v naší rodině ty nejoblíbenější. Tak jsem letos zase nažhavila velkou troubu, rozuměj tu úplně běžnou, u sporáku, ale říkáme jí velká, protože máme ještě jednu malou, která je jen na polymery. A uplácali jsme nějaké to sladké potěšení. Kluci částečně obstarali válení a vykrajování, zcela v jejich režii bylo uzobávání. Pekli jsme z mandlí, špaldové mouky, citrónu... a tím asi tak výčet zdravějších surovin končí :-)

Už jsme i ochutnali a musíme se takhle veřejně, on-line pochválit. Jak prohlásil mladší syn, je to ňamka veliká, maminko. Tak ať vám všem ten příští rok "chutná" a ať se vám povedou všechny výtvory k vaší spokojenosti!

 A ještě sladké mandaly, jsem trošku hračička :-)

Krásné svátky všem!

Nošení krásy do života :-)

Zní  vám to trochu jako nošení dříví do lesa? Tak pozor! Tohle totiž vůbec není zbytečná věc...

Na jedné přednášce "zasloužilé" americké lektorky Montessori metody, paní Lilian Bryan, jsem slyšela větu, která mě nejprve hodně překvapila, ale čím déle o ní přemýšlím, tím víc mi přijde pravdivá a důležitá. Řekla nám (skupince rodičů zajímajících se o Montessori přístup k dětem v domácím prostředí), že naším úkolem by mělo být přinášet dětem do života krásu.

Zarazilo mě, prož zdůraznila zrovna krásu, Montessori metoda mi do té doby přišla hodně exaktní a zaměřená na rácio. Že by myslela krásu v matematice nebo geometrii? Ale ona to myslela vážně a měla na mysli krásu v přírodě, umění i nejrůznějších lidských činnostech. Krásu v nejširším slova smyslu... krásu, která pomůže formovat z dítěte šťastnou a harmonickou osobnost.

Tak tedy krásu... Objevit ji, ukázat ji našim dětem, nechat je plně ji prožít i doznít v dalších činnostech a myšlenkách. Nebát se vzít děti na koncert, do galerie, tancovat s nimi, tvořit, obdivovat krásy přírody. Čím více nad tím přemýšlím, tím se mi zdá pravděpodobnější, že tímhle přístupem obohatíme život našich dětí mnohem víc než  nákupem super drahých a kvalitních originálních pomůcek.

Tak tedy hurá do přírody, můžeme si tam třeba zahrát s dětmi divadlo, zazpívat a po návratu společně namalovat obraz toho, co jsme cestou viděli :-)

PS: Před lety jsme v Anglii navštívili galerii s tehdy dvouletým synkem a vůbec se tam nenudil, měli místo pro dětské kočárky, sekce pro tvoření nejmenších a na některé obrazy se muselo povinně sahat :-) Moc rádi na to vzpomínáme. Snad bude i u nás přibývat míst, kde průvodci nebudou dělat pohoršlivé pšššššt při každém dětském zavýsknutí a chodit s dětmi na "umění" bude zcela přirozené a běžné.

Rybičko zlatá přeju si...

Aneb malé vánoční tvoření s dětmi.

Ryby z papírových talířků jsou známá věc. My jsme je tentokrát pojali trochu slavnostněji. Naše nové rybičky jsou hodně zlaté, třpytivé,... a možná plní přání :-)

Pokud jsme vás nalákali, připravte si papírový talířek / tácek. Vystříhněte si z něj malou část, jak vidíte na obrázcích. Tato chybějící výseč má znázorňovat pusu ryby a zároveň se použije z druhé strany jako ocasní ploutev. Toto je nejjednodušší varianta, samozřejmě můžete použít další talířek nebo jiný papír a přidělat i další plouve, ale mně tohle přijde kouzelné právě v tom, že spotřebujete beze zbytku právě jen jeden talířek a přitom to vypadá jako rybička. Zmiňovanou výseč můžete přilepit nebo přicvaknout kancelářskou sešívačkou. Já volila rychlou sešívačku a ve finále jsme pak strávili ještě asi půlhodinu cvakáním do papíru, než nám došly náplně...ale zase nám jako vedlejší produkt vznikl docela zajímavý obrázek z kancelářských sponek :-)

Kompletní rybu jsme natřeli (přesněji kluci naťupovali houbičkou) zlatou akrylovou barvou. Po zaschnutí barvy (je to otázka 5 minut, pokud děti neudělají moc velkou vrstvu) je čas na zdobení.

Můžete si jen namalovat šupiny, nalepit různé flitry, knoflíky, starší děti se mohou snažit o nějaký systém řad, mladší mohou klidně potřít celou plochu lepidlem a jen tak poházet zdobením. My jsme natřeli Herkulesem vše kromě hlavy a do lepidla pokládali lesklé flitry. Oko je z nalepené půlky plastové perličky nebo akrylového kamínku... jak jsem už říkala, rybičky jsou takové hodně sváteční, vánoční. A kluci jsou z n nich nadšení!

Našim rybičkám jsme po zaschnutí lepidla ještě udělali v horní části dírku a provlékli provázek na zavěšení. Nepustíme je totiž zpátky do řeky, ale budou nám viset v dětském pokoji...
Hezké tvoření!

Fimo je fajn, ale svítící fimo je supééééér!

Takhle nějak to vidí naši kluci. Protože svítící věci jsou pro ně odmalička prostě ty nejlepší. A jakmile se modeluje ze svítícího polymeru, je předem jasné, že se k nám připojí i tatínek :-)

Ze svítící polymerové hmoty (my máme svítící nejčastěji cernit...) jsme naposledy společně vyráběli duchy. Z minula už máme svítící polymerovou hmotu třeba na lžičkách. Jakmile je domodelováno a upečíno, nastává  kouzelná fáze testování, kterou hlavně ten mladší (3 roky) úplně miluje. Zavírá se neúnavně na záchodě, aby se přesvědčil, jestli "to" pořád ještě funguje a pokaždé má radost, jako by to viděl poprvé.

Dneska kluci nutně potřebovali vyrobit svítící meč legovému ninjovi (ano, té pidi figurce ze série Lego Ninjago) . Zkoušela jsem ho vymodelovat ze samotné hmoty, ale jak je cernit hodně měkký, tak se bortil. Naštěstí manžela napadlo použít na vyztužení meče drát a pak už to bylo jednoduché. Jen jsem obalila proužkem hmoty drát a dole udělala ještě silnější lem, aby meč držel dobře v ruce. Spodní průměr jsem si zkoušela přímo na panáčkovi, aby mu pak meč nepadal z ruky. Starší syn nemohl zůstat pozadu, takže jsem si meč střihla ještě jednou, pak ještě přibyla jednoduchá kočička a dva roboti (těch se ujal manžel...).

Musím se přiznat, že výroba byla v tomle případě mnohem jednodušší než následné focení. Tímto se omlouvám za kvalitu výsledných fotek, berte je jen jako ilustrační...

Tak tedy Ninjagooo!
Svítící meč je samozřejmě vhodný i pro nadšence Hvězdných válek, manžel už prohlásil, že by se mnohem líp vyjímal u jeho figurky Yody, takže asi budu mít v brzké době příležitost vypilovat techniku :-)

Montessori - připravené prostředí

Jedním ze základním pojmů v Montessori pedagogice a v Montessori přístupu obecně je připravené prostředí.

Je velmi důležité, protože Marie Montessori tvrdila, že dítě, pokud má možnost se v takovém prostředí vyvíjet, rozvíjí se docela přirozeně podle předem daného schématu a v určitých posloupnostech (senzitivních fázích) získává lehce nové schopnosti, návyky a zkušenosti. A na konci tohoto procesu stojí nezávislá, sebevědomá, zodpovědná a harmonická osobnost. Řekněte upřímně, koho by to nelákalo!

Ale co to vlastně znamená a jak přesně připravit to správné prostředí? Přiznám se, že ani já úplně přesně nevím... Několik základních pravidel a rad jak postupvat a co zajistit, jsem přesto za dobu, co se o Montessori zajímám, nashromáždila. A tady jsou, jak jsem si je sama pro sebe poskládala a sepsala...

• Dostupnost - je důležité, aby dítě mělo snadný přístup k základním věcem / pomůckám, aby je mohlo samo ovládat, volit si mezi nimi, brát si je atd. Týká se to všech věcí kolem sebeobsluhy (např. dostupný hrnek na pití a voda, možnost si vybrat oblečení z poličky, kam dítě dosáhne, nízké věšáky na ručníky, na bundy atd.) i pomůcek (systém otevřených nízkých polic v takové výšce, aby na ně dítě vidělo i dosáhlo). Každý takový krok umožní dítěti větší samostatnost. 

• Systém a řád - každá věc i pomůcka má své místo, odkud se bere a kam se poté vrací. Dítě má přirozený smysl pro pořádek a zároveň se tím může učit i nějaké uspořádání (např. komoda se zvířaty, kde mají své vlastní oddělené místo savci, plazi, ptáci atd.).   

• Posloupnost pomůcek a správné načasování - je důležité, aby dítě mělo k dispozici pomůcky a práce, které odpovídají jeho senzitivní fázi. Pomůcky zároveň následují v logických řadách a navazují na sebe, v tomto pořadí by se měly nabízet i dítěti. Zde je důležitá role zkušeného Montessori učitele nebo nás jako rodičů, vypozorovat, co dítě momentálně potřebuje, co ho zajímá, co ocení... někdy je to zřejmé a někdy nastupuje cesta pokus, nezájem, druhý pokus za čas atd.

• Pracovní místo - definované a ohraničené. Pomáhá dítěti soustředit se na jednu činnost, kterou má právě na koberečku / podnose, vymezuje jeho zónu i vůči jiným dětem, sourozencům apod. Ohraničené místo se také lépe udžuje v pořádku, uklízí. Dítě by mělo mít zároveň vždy k dispozici nebo volně dostupné prostředky na úklid (smetáček a lopatku, hadr atd.), aby si mohlo dovolit dělat chyby bez pocitu, že dojde k nějaké tragédii, kterou budou dospěli dlouho řešit (vylitou vodu utře, rozsypané mungo posbírá a zamete a přístě se bude snažit o to víc, když mu nikdo nevynadá...).

• Co nejvíce opravdových a přírodních věcí - děti milují skutečné věci. Rádi si hrají a pracují s tím samým, co používáme my. Proč toho nevyužít a místo barevných plastových napodobenin nenabídnout co nejvíc reálných předmětů z domácnosti, hlavně v oblasti praktického života. Při tréninku motoriky a třeba třídění můžeme zase využít nejrůznější přírodniny (kaštany, šišky, žaludy...), stejně tak při tvoření.

• Harmonie, ohleduplnost a krása - chování a vytváření vztahů, které jsou harmonické, respektující a ohleduplné (k lidem, ostaním živým bytostem i věcem).  

Nechci, aby  to teď vypadalo, že všechno tohle se mi doma podařilo... něco ano, ale vím přesně, kde máme mezery a někdy jsou teda pořádné :-)
Ale už se tím nestresuji a jsem vděčná i za to, co se mi doma podařilo připravit. Protože ta fyzická, materiální stránka prostředí je jen jedna část, minimálně stejně důležitá je celková atmosféra v rodině. Zda se dítě bude cítit bezpečně a podporované v tom, aby svobodně a ze své vůle poznávalo svět kolem sebe a učilo se mu co nejlépe porozumět.

Vánoční stromečky jako magnetky - návod

Malé, velké, světlé, tmavé, ale všechny budou nazdobené!

Řeč je o vánočních stromečcích - magnetkách z polymerových hmot. Jsou úplně jdnoduché a můžete si je vyrobit spolu se svými dětmi. Návod na zdobení je jen orientační a fantazii se meze nekladou :-)

Co budete potřebovat:

• zelenou polymerovou hmotu (např. Fimo, Cernit - vypadají jako malé modelíny a připomínají trochu dřívější modurit, ale jsou v mnoha barvách a hotové výrobky se zapékají podle návodu u konkrétního polymeru, většinou na 110 - 120 °C, u tenkých magnete2 bude stačit cca 20-25 minut) 
• kousky hmot jiných barev, ze kterých budou "ozdoby"
• vykrajovátko ve tvaru stromečku a malé hvězdičky (hvězdička se dá event. i vytvarovat v ruce nebo na vrchol stromku umístit zlatou kuličku)
• tupé párátko, špejle nebo špendlík s velkou kulatou hlavičkou zapíchnutý v tužce (podobně jako se používá na zdobení vajíček)
• skleněný nebo akrylový váleček nebo rovnou skleničku (nebo pro zapalené fimaře i strojek)
• hladkou podložku na válení (pokud byste chtěli s polymery pracovat častěji, bude se vám určitě hodit větší dlaždička)
• samolepící magnetky
  

Postup:

Část hmoty si nejdříve v prstech dobře promačkejte, až trochu změkne a poté vyválejte na placku (asi jako těsto na perníčky nebo vánoční sušenky, jen se nepodsypává moukou :-), ze které vykrajovátkem vykrájejte tvar stromečku.

Pak už se můžete věnovat zdobení. Zdobit se dá třeba korálky, malými kuličkami z barevné hmoty (které se přimáčknou tupým párátkem nebo špendlíkem a zároveň se v nich udělá důlek, do kterého může přijít korálek). Důležité je všechny ozdoby trošku přimáčknout, aby se spojily s podkladovou hmotou stromečku a po upečení neodpadly. Vrchol stromečku můžete ozdobit třeba vykrojenou hvezdičkou.

Po upečení (přesný čas vyčteme z návodu na hmotě, kterou jsme použili, péci můžeme na dlaždičce nebo na pečícím papíře na plechu) na zadní stranu přilepíme kousek samolepícího magnetu a vánoční vzpomínka, dárek nebo jen další dekorace na vlastní ledničku jsou na světě.

Podobně se dá pracovat i s lehkou modelovací hmotou pro děti, která se nepeče, sama na vzduchu po pár hodinách zaschne. Její výhodou je dále i to, že se po vyválení plátku může požadovaný tvar i vystříhat nůžkami. Na obrázku jsou magnetky z této hmoty dělané vloni na Vánoční trhy neziskovek Prahy 14. Kytičky jsou vypracované pomocí vykrajovátek dvou velikostí, ostatní tvarované v ruce (sněhuláci, ovečky) nevo vystřihované (stromečky, vánoční růže, zvonečky...).