Relaxační víkend s mozaikou a organzou... a hlavně s Luckou :-)

Aneb skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu a popovídat s kamarádkou, kterou člověk v poslední době z nejrůznějších důvodů moc často nevídá.

Poděkováním většina článků končí, já jím tentokrát netradičně začnu. Velké díky Magdě z CK Domeček, která tyhle úžasné pobyty organizuje. A neméně poděkování letí za Ladou za její "speciální ženské roztančené" cvičení a Vlaďkou za přípravu tvořivých kurzů. A hlavně báječné kamarádce Lucce, u které mám občas pocit, že by věty mohla doříkávat za mě a jindy mě svým jiným pohledem poradí, nasměruje, usměrní :-) Holky, díky!!!

Tentokrát bylo na programu nejdříve zdobení zrcadla mozaikou (pro optimisty i tácy). Vlaďka nám to neulehčila prefabrikovanými čtverečky a musely jsme řezat pláty skla na dílky, jaké jsme si vymyslely (nebo jaké se zrovna podařily :-) Náplastí bylo dost, tak jsme se mohly vyřádit. V jednu chvíli jsem měla na stole takovéhle kousky a nastalo skládání "puzzle".

Variantu skládat moře a chobotnici jsem zavrhla s pocitem, že si to ulehčím, když to pojmu volně... ale stejně jsem se musela pekelně soustředit. Na druhou stranu jsme se s Luckou shodly, že si tím člověk krásně vyčistí hlavu, protože při řezání skla a hledání vhodných dílků fakt nešlo přemýšlet nad ničím jiným... takhle vypadala mezifáze...

A takhle kompletně vyskládané zrcadlo před vyspárováním.

 Ještě jednou s výhledem z hotelu a mým odrazem :-)

Jo, abych nezapomněla, Lucky zrcadlo v procesu, šla do kruhů...

V sobotu večer, po vyspárování mozaiky, jsme se naladily na organzu, brože, šperky a náušnice. Sice jsem je již dříve zkoušela, ale nadchl mě výber barev i ta změna materiálu, po tvrdém skle najednou splývavá jemná látka... takže mám novou brož, náušnice i prstýnek v námořnickém ladění a chuť se do organzy ještě někdy pustit :-)

Na závěr jedna společná fotka u recepce (jak jinak než s našimi novými kompletními poklady).

Kromě tvoření a cvičení, relaxace v sauně a vířivce nás čekalo tradičně i výborné jídlo.

Shodou okolností je dneska první adventní neděle. Letos nám to prostě krásně vyšlo. No řekněte, co je lepší než vstupovat do adventu odpočatí, naladění a vděční!

Díky!

Doma připravované pomůcky a aktivity inspirované Montessori - klučičí

... aneb pár tipů, co si můžete jednoduše připravit sami doma pro vaše děti

Jak jsem psala v malé reportáži z Montessori pracovny v MC Klubíčko, v poslední době se hlásí hodně maminek s mladšími chlapečky. Takže bych začala tipy na aktivity "spíše" pro kluky, ale nebojte, spolehlivě zaujmou i holčičky.

Auta, auta, auta... a taky dinosauři, mašinky, led, pěna :-)

Takovou oblíbebou klasikou je aktivita/hra, které říkám PARKOVIŠTĚ. Základem jsou různobarevná autíčka a podložka se stejně barevnými částmi. Mám jich několik (různé v každém centru, kde vedu montessori pracovnu :-), vždycky podle toho, jaká jsem měla k dispozici autíčka, částí může mýt 6, 8, záleží na vás a na věku dítěte. Podložka je z papíru, namalovaná vodovkami v barvách autíček nebo polepená barevnými papíry, vždy nějak zpevněná (zalaminovaná, vložená v pevných omyvatelných deskách atd.). Osvědčilo se mi kromě autíček připravit ve stejné barvě i různé předměty - jako hračky pro auta, aby v těch svých parkovacích garážích nebyla sama. Děti dostanou podložku a misku s autíčky a "jejich hračkami", jejich úkolem je přiřadit auto na správné parkovací místo, podle barvy. Učím děti klasickou montessori metodu přiřazování, ale zároveň si mohou s autem cestou do garáže a ven pořádně zajezdit, pokud chtějí :-)

Další variantou na auta je opět barevné přiřazování, tentokrát máme sadu aut, kterým chybí kolečka a jezdí si pro ně do servisu :-)
Z barevných papírů jsem si vystřihla podle šablonky auta, domalovala okna, dveře a světla. Takto připravená autíčka jsem zalaminovala na šedém papíře, kvůli bílému autu (pokud nebudete dělat i bílé autíčko, určitě je jednodušší použít bílý papír). Ze stejně barevného papíru jsem vytřihla kolečka a nalepila je na dřevěná kolečka (budoucí kola). Aktivita je připravená na podnose, děti si auta vyskládají a opět přiřazují dle barev. Menší děti si mohou nejprve jen párovat kolečka k sobě, třeba i jako samostatnou aktivitu.

Úžasnou aktivou, kterou nemám bohužel nafocenou, je doba ledová. Je to vlastně vysvobozování předmětů a různých figurek (já jsem využila právě dinosaury, kamínky, kousky brček, listy atd.) z ledu. Vybrané věci jsem dala do kelímku s vodou a ze zmrzlých bločků potom děti věci postupně vysvobozovaly. Byl to zároveň i trošku experiment s teplotou, zkoumali jsme, co udělá polití studenou a hodně teplou vodou, jak rychle se bude led rozpouštět atd.

A dalším takovým evergreenem je strouhání mýdla a výroba pěny. Tohle baví všechny děti bez rozdílu věku. Z mýdlové vody se dá pěna vyfoukat brčkem nebo velmi hustá získat z ručního šlěhače. Takto připravená/vyšlehaná pěna se dá dále využít ke spoustě her, dá se barvit (a využít na výtvarné pokusy), použít místo sněhu nebo jako pěnový "sensory box", mohou se v ní schovávat a hledat figurky zvířátek atd. Zkrátka pěnové fantazii se meze nekladou...

Pokud se vám nechce zkoušet samotným doma a rádi byste přišli mezi nás do některé z Montessori pracoven, určitě mi napište! Třeba v MC Klubíčko budeme od 10/4 začínat nový cyklus :-)

Hezký den!

Malé nahlédnutí do Montessori pracovny v MC Klubíčko

Mým velkým koníčkem jsou Montessori pracovny pro děti, které vedu od minulého roku již ve 3 mateřských a rodinných centrech na Praze 14. Říkám si, že je na čase vás nechat trošku nakouknout, co se vlastně na takových pracovnách děje :-)

Takže vítejte v Montessori pracovně v MC Klubíčko (u Rajské zahrady). Scházíme se tu každý čtvrtek odpoledne ve dvou skupinkách maminek s dětmi a společně trávíme cca hodinu času "prací". Děti jsou cca od 1,5 roku do 4 let a v poslední době převažují spíše ti menší, tak kolem 2 - 3 roku.

Zajímavé je, že častěji chodí maminky s chlapci, protože hledají pro své malé neposedy nějakou klidnější a soustředěnější aktivitu. Něco, kde by malí kluci rozvíjeli jemnou motoriku a smyslové vnímání. A často jsou hned od prvních lekcí až překvapené, jak moc je to baví a jaké mají doma soustředěné "pracanty" :-)

Přikládám pár momentek jako důkaz (tady zrovna Tomík přendává houbičky pomocí kleští, Davídek otiskuje stopy do plastelíny a lisuje a Kubík čistí a krémuje botu)

 

A podívejte jak Jeník ani nedutá, když přendavá lžící hrubozrnnou sůl s pomocí trychtýře...

nebo kapátkem vyplňuje delfína...

Snažíme se dodržovat základní principy Montessori přístupu, ale zároveň vyjít vstříc i potřebám dětí v dané skupině. Jednotlivé aktivity máme proto připraveny na podnosech a každá je pouze v jednom exempláři. Děti si samy vybírají, čemu se chtějí věnovat, danou "práci" si samy přinesou ke stolku a poté ji zase uklidí. Maminky jsou spíše jen pozorovatelky (u menších pomáhají s přenášením a sedí vedle dětí) a čas, který dítě tráví soustředěné nad aktivitou mohou využít i ke sdílení zkušeností s ostatními maminkami. Chodí k nám i velmi malá miminka jako doprovod starších sourozenců, několik měsíců jen pozorují a pak se zcela přirozeně zapojí i oni...

Ještě malá koláž z pomůcek, které na našich pracovnách můžete také potkat, více o jednotlivých aktivitách v dalším článku :-)

Všechny děti jsou moc šikovné, aktivity je baví a pro mě je to neskutečná radost je pozorovat, všímat si jejich pokroků a hlavně inspirovat maminky k dalším hrám a experimentům doma. A to je i důvod proč vlastně tyhle pracovny již několik let vedu :-)

Kdybyste se chtěli přijít podívat na hodinu nebo se rovnou přihlásit, neváhejte a napiště mi, rádi vás mezi sebou přivítáme. Od 10. dubna bude začínat nový běh...

Krásné jaro!

Mandalové omalovánky

V poslední době mě stále "pronásledují" mandaly. Asi se konečně potřebuji trošku zklidnit :-)

Když jsem letos o prázdninách balila na více než týden na chatu, přibrala jsem proto i naši mandalovou výbavu. Pastelky, fixy, vytištěné předlohy stažené z internetu a krásný blok manladových omalovánek s povídáním z Centra Mandala. A také kouzelnou šablonu na malování vlastních mandal, abych ji konečně vyzkoušela (ze stejného obchodu).

Mladší syn se mnou sdílí mé mandalové nadšení a tak často sám od sebe sedl a pilně vybarvoval. Nechávám ho volit barvy podle svého uvážení, takže někdy měla mandala jen dvě barvy, jindy byla jak papoušek a často byla barevně nesymetrická. Ale nechtěla jsem mu kazit radost zbytečným zdůrazňováním principů madal, pro něj to byly krásné omalovánky a k pravidelnému opakování barev a vzorů se třeba dopracuje časem. Starší syn nemá obecně malování tolik v lásce, tak jsem byla ráda, že vybarvil alespoň dvě kolečka :-)

Jinak vybarvování mandal pro děti můžu jen doporučit, krásně je to zklidní, koncentrují se a navíc získáte krásný dárek pro někoho z rodiny. No není to idylka?

A jaká je plastová šablona? Tady je výsledek mého prvního snažení. Vzor jsem malovala nejprve tužkou a pak obtáhla fixem a pak teprve vybarvovala (na fotce je již mandala částečně obtažená...). Musím říct, že jsem si to představovala jednodušeji, ale na první pokus to docela  jde...

Něco málo vybarveného z mandalového bloku, ty pastelkové se mi asi líbí víc...

Když se tak dívám do historie blogu, pár mandal tu už je, třeba z cukroví nebo papíru...

A co dál? Přemýšlím, že si udělám mandalu i na tričko, velikou a barevnou. Tak, jak to umí jenom v Desigualu :-)

Léto budiž pochváleno...

Letošní léto nás našlo trochu zdevastované po sérii nemocí a zmařených plánů, že jsme ani neměli sílu na žádná velká očekávání...

A možná právě proto k nám letos přišlo báječné léto, se vším, co k létu patří. Zažili jsme spoustu překvapení, závěje ledových krup a spadaného listí v Itálii u moře (když tam přišla bouřka, kterou ani místní nepamatují) i letních klišé, koupání v řekách (Berounce a Jizeře), lovení rybiček do síťky...

Hodně jsme se smáli (hlavně kluci), snědli spoustu nanuků a zmrzlin. Viděli jsme vodní hady (užovky podplamaté) i slepýše, kraby i medúzy. Svezli jsme se na kole, vlakem, na lodi i na koni. Štípali nás komáři a ošetřovali jsme i nějaké ty spáleniny (daně z ohýnků). Spali jsme v hotelu, pod stanem i v chatě na spartakiádním lehátku.

Ale tou úplně nejdůležitější věcí, kterou nám léto zprvu jen nenápadně podbízelo a která se najednou vynořila tak jasně je, že se z našich kluků, věčně pošťuchujících rivalů, konečně stali parťáci.

Skládání čajových sáčků - návod

Skládání čajových sáčků neboli "tea bag folding" (pod tímhle heslem je ideální hledat návody na internetu) je profláknutá technika. Zkoušela jsem jí již před lety na výtvarných pobytech na Monínci s Monikou Brýdovou a od té doby mi zůstal zvláštní zvyk, schovávat si papírové obaly od čajových pytlíků.

A protože mám letos nějaké mandalové období, sbalila jsem si na chatu i 3 plné krabičky čajových obalů, nůžky a lepidlo a hra mohla začít :-)

Je to celé hlavně o přesnosti a trpělivosti. To bych měla, ale stejně mi vzor občas malinko nevyšel, takže to chce přidat i povinný trénink. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem nic neměřila pravítkem a spoléhala se na přesnost tisku ve výrobě, což nemusí vždy vyjít.

Postup je následující (mám trošku problém popsat skládání, tak dole je ještě vše na fotkách :-):

1. Vezmete čajový sáček a slepené konce odstřihnete tak, že odstraníte bílý okraj. Získáte tak jen barevný proužek s potiskem. Z tohoto proužku si můžete odstřihnout až dva větší čtverce, podle toho, jaký vzor chcete získat (která část sáčku se vám líbí...). Já jsem stříhala většinou jen jeden, aby byl vidět hlavní vzor.
2. Přeložte proužek zpátky tak, jak byl a odstřihněte horní sklad (nebo dolní, podle toho, kterou část vzoru chcete víc, stačí odstřihnout jen milimetr kolem skladu), získáte tak rovný okraj.
3. Vezměte jeden roh a přeložte ho diagonálně, z rubu uvidíte přeložený trojúhelník, který co nejpečlivěji odstřihnete a máte základní čtverec.
4. Pro základní čtverec pak existuje mnoho typů skladů. Mně se nejvíce líbí ten, co je na fotce. Ze čtverce nejdříve složte svojitý trojúhelník (dvě protilehlé strany obrátíte dovnitř). Položte si ho špičkou nahoru a dva spodní rohy obraťte dolů tak, že se boční hrany spojí uprostřed.
5. Z těchto malých vzorovaných trojúhelníků (připomínají asi nejvíc vlaštovky ze školních let) pak jednoduše složte základní kytičku tak, že je zasouváte postupně do sebe.
6. Kdo by chtěl, může pokračovat dál a skládat další řadu, získá tak větší obrazec.

A jak dopadly moje pokusy po letech? Jak vidíte sáčků skoro neubylo (a to další dvě krabičky zůstaly netknuté). Mimochodem mám jeden tip na jejich ukládání. Čas od času si je roztřiďtě podle barev a pak hned uvidíte, kterých sáčků máte dost na skládání.

Na základní kytičku potřebujete 8 čtverců = 8 stejných čajových obalů. Ale můžete i experimentovat a kombinovat 4 + 4 podobné.

Někdy se stane, že vzor vypadá hezky (nebo alespoň zajímavě) i z rubové strany. Proto než kytičku definitivně zpevníte slepením, zkuste si trochu pohrát a najít ten nejlepší vzor. Takhle vypadá lícová strana...

 ... a takhle rubová.

Hezký zbytek léta a příjemné skládání.

PS: Třeba na vánočních přáníčkách pak takovéhle kytičky krásně využijeme :-)

Prázdninová trička pro děti

Letošní prázdniny začínáme rekonvalescencí (jeden brouček po spálové angíně, druhý po zápalu plic), takže trošku volněji a klidněji než jsme chtěli a očekávali.... ale alespoň máme čas na tvoření :-)

Včera jsme si malovali letní trička. Oblíbená aktivita moje i dětí a jelikož kluci jsou již zběhlí a pracují rychle, nestíhala jsem fotit žádné mezifáze. Rozhodla jsem se, že raději udělám někdy v klidu podrobnější návod s mezikroky a při malování s dětmi se nebudu stresovat focením a aranžováním.

Tak jsem vám jen nafotila, co je při takovém malování všechno potřeba:

• staré noviny na pokrytí pracovní plochy a hlavně na vyložení trička, aby barva neprosákla na druhou stranu a nevznikly fleky, které pak bude potřeba maskovat :-)
• barvy na textil, ale lze využít i různé fixy a textilní markery (my jsme použili černou na pavoučí nitku)
• šablonky nebo razítka, můžete použít kupované nebo si sami vystříhat z průhledné fólie, razítka mohou být dřevěná, z pěnové hmoty nebo gumová
• tupovací štětce nebo houbičky, krásně poslouží levné houbičky na nádobí - já je nejraději držím přímo v ruce, ale některé děti nemají rády upatlané prstíky, tak můžete zkusit houbičku chytit do kolíčku na prádlo a ruce zůstanou čisté)
• plastový talířek, na něj si dáme trošku barvy a v ní námčíme houbičku (u děti určitě doporučuji, jednak se vyhneme zašpinění barev v originálních lahvičkách a také máme větší kontrolu nad spotřebou barvy)

A takhle to dopadlo... motivy, výběr barev i rozložení šablonek na tričku si určovali kluci sami, já jim jen na závěr pomohla s tiskáním jména...

Novinkou pro nás byla razítka s písmenky, na textil jsme je zkoušeli poprvé a jsem z nich nadšená. Kluky bavilo vybírat si písmenka a skládat svoje jméno. Honzík se nejdříve vyděsil, že mu chybí druhé "N" :-)

Ještě zažehlit (a tím zafixovat barvy proti praní) a hurá na prázdniny :-)