Koktejlky aneb míchané polymerové korále

Ráda míchám věci. Jako různé dohromady :-) S mícháním jako takovým to ale samozřejmě souvisí také, i to dělám moc ráda (těsta, ve škole a posléze v práci různé mastičky...) Manžel si z téhle mé mánie dělá legraci, ale já si zkrátka nemůžu pomoct.

Typické příklady jsou z kuchyně. Moje oblíbené jsou třeba kaše z několika druhů obilí nebo hrstkové zeleninové polévky, kam pašuji červenou čočku, vločky apod. Nebo když nemám dva stejné pudinky, klidně smíchám banánový s kakaovým, protože uvařit našim chlapcům jen z jednoho sáčku by bylo považováno za zbytečné dráždění chuťových buněk...

V poslední (rozuměj posedle tvořivé) době, pak míchám hlavně barvičky a různé polymerové hmoty (výrobce i odstíny a nakonec i ty techniky).

Polymerovým příkladem míchání jsou korále, kterým proto říkám KOKTEJLKY. Korále navlečené na lanku nebo voskované šňůrce, které nemají tak úplně pevný řád a jsou složené z korálků vyrobených různými technikami a vzory. Většinou jsou barevně sladěné navzájem a doplněné perličkami a rokailem. Někdy jsou i okořeněné korálkem z drátků.

Baví mě korále kompletovat a vždycky se u toho zaseknu na hodně dlouho a hledám tu nejlahodnější kombinaci :-)
Takhle to třeba dopadlo naposledy...

Už se těším na další kompletování. Tentokrát mám připravenou opravdu "plnou sklenici" korálkových surovin!

A když už jsem u toho míchání a dávání věcí dohromady, už dlouho jsem se chtěla naučit dělat nějak jednoduše na počítači koláže z fotografií a dneska se mi to konečně splnilo (manžel mi ukázal PicMonkey, dííííky). Přikládám můj první výsledek - taky takový koktejl, jenže z fotografi...

Některé z korálků jsou k dostání v mém flerovém obchodě, další se tam brzy postěhují... event. můžu vyrobit nějaké na přání, jen si řeknětě svoji oblíbenou příchuť :-)

Zdobení lžiček fimem aneb únorová Rodinná tvůrčí dílna

Že má vaše dítko rádo třeba dinosaury nebo lodičky? Jiné zase mašinky nebo třeba kytičky... prakticky cokoliv oblíbeného může mít i na své lžičce.

A od svých dětí i ze zkušeností maminek, které si už s námi lžičky zdobily vím, že je pak taková lžička opravdu v permanenci. Tedy ani nevadí, že se "pofimované" lžičky nedoporučují mýt v myčce, stejně je budete rychle oplachovat pro další použití :-)

Takhle např. mohou hotové lžičky vypadat. Přímo tyhle si děti za větší či menší pomoci maminek vyrobily v únoru při naší pravidelné sobotní Rodinné tvůrčí dílně v MC Klubíčko na Rajské zahradě.

A teď jak se k nim dopracovat. Budete potřebovat nerezové lžičky, ale lze takto zdobit i jiné části příboru nebo si udělat kompletní sérii celého dětského příboru. My jsme doma zatím zkoušeli jen lžičky, protože je používáme opravdu nejčastěji, na různé kaše, jogurty, lupínky s mlékem apod. Pro fimování se hodí třeba lžičky zakoupené v IKEA (sada 6 lžiček za 69 Kč).

Dále budete potřebovat různé barvy polymerové hmoty, jednak na obalení držadla lžičky a také na vymodelování vlastní ozdoby. Držadlo se nejlépe obaluje tenkým válečkem jednobarevné hmoty. Můžete ale zkusit i vyválet hady dva z různých barev, tyto pak zakroutit do sebe a takto melírovaným "hadem" rukojeť obalit (hodně dětí dalo přednost této variantě, asi jim připadala veselejší a zábavnější...). Válení válečku obecně děti moc baví, je to prakticky stejné, jako když dlaněmi válí hada nebo žížalu z plastelíny. Polymery je dobré válet na nějaké hodně hladké modelovací podložce, na skle nebo třeba na dlaždičce. Pro děti poslouží např. i euroobal připevněný izolepou na stole. Hadem pak obalíme celou lžičku, postupujeme od konce a obalíme tak velkou část, jak se nám líbí. Kdo má s polymerovými hmotami větší zkušenosti (a potřebné pomůcky doma) a chtěl by mít hada všude stejného, může si ho vytlačit z extrudéru.

Co se týče finální ozdoby, zde se fantazii meze nekladou... můžete modelovat, vykrajovat mini vykrajovátky různé tvary, skládat kytičky apod. Je fajn, pokud hodně malým dětem pomůžou rodiče, aby byly s výsledkem spokojené. Na druhou stranu si můj syn, když mu byly necelé 3 roky vymodeloval lžíčku, která vůbec nesplňovala parametry pravidelnosti. S hadem se příliš nenamáhal a prostě si rukojeť tak trochu oplácal fimem a pokladl vykrájenými hvězdičkami ze svítící hmoty a z výsledku byl úplně nadšený. Takže pomoc spíše jen na vyžádání :-)

A takto se nám na letošním sobotním fimování dařilo. Bylo to hodně o kytičkách...

Nechyběla zvířátka, kočičky, šněčci, ovečky...

A někdo se nespokojil jen se lžičkou, zdobili jsme i prstýnky a sponky. Ten hříbkový je dílem mého prvňáčka (vykrojený ze dvou barev polymerového plátku pomocí malého vykrajovátka), dostala ho babička v svátku, prý aby měla něco hezkého, když jde do lesa na houby :-)

Celá sada (lžička, prstýnek a sponka do vlasů) v tónech červené zdobená svítícím fimem.

Přejeme všem pevnou ruku při válení i modelování! A ať dětem s novou lžičkou báječně chutná...
Pokud byste si chtěli zdobení lžiček vyzkoušet např. v Rodinné tvůrčí dílně nebo na fimovém kurzu, napiště mi a domluvíme se.

Jaký otec, takový chce být i syn...

A co mu to jednou dopřát?

Pamatuji si z dětství (to byla ta doba, kdy téměř všichni doma šili a pletli, aby měli v čem chodit...) jak jednou máma koupila velký kus modrotiskové látky a ušila mně i sobě úplně stejnou sukni, byla jsem šťastná a pyšná zároveň, že máme něco stejného. Vydrželo mi to asi dvě léta, pak jsem z ní vyrostla a už se to neopakovalo. Tak jsem alespoň ze zbytků látek šila stejné oblečky panenkám :-)

Říkám si, že to třeba stejně funguje i u kluků... a protože již dlouho maluji hedvábné kravaty ( viz návod), namalovala jsem tentokrát stejný motiv na pánskou i dětskou. Aby si tu jejich slavnostní chvíli, ať už bude jakákoliv, mohli "pánové" užít ve stejné kravatě!

A takhle vypadá první vlaštovka ze série "Táta a syn". Další přiletí brzy :-)

Papírové tvoření v Klubíčku

Tématem lednové Rodinné tvůrčí dílny v Mateřském centru Klubíčko bylo papírové tvoření. V praxi to znamenalo spoustu přebírání papírů, stříhání, vyrážení tvarů a hlavně lepení :-)

A co že jsme to s maminkami a dětmi během sobotního odpoledne tvořili? Z bílých obyčejných šanonů jsme tvořili barevné a neobyčejné a pak jsme společně skládali a lepili mandaly.

Šanony jsme zdobili již podruhé a opět to mělo úspěch. Doma je používáme na výkresy, omalovánky i jako zásobárnu čistých papírů. Když se nám chce malovat, tak prostě vezmeme vodovky nebo hrneček s pastelkami, zalovíme v šanonu a můžeme začít. Tím, že si je děti samy vyzdobí, mají k nim mnohem osobnější vztah a rádi si do nich svoje výtvory či jiné věci ukládají.

Ke zdobení šanonů můžete použít:
- nejrůznější staré kalendáře (my jsme měli hlavně koně, pláže a psi)
- staré časopisy (ideální jsou opět ty pro milovníky koček, psů, koní nebo již nepoužívané dětské časopisy)
- balící papíry s dětskými motivy, květinami
- barevné papíry a výseky z nich (my jsme si např. vyráželi lístečky, kytičky a sněhové vločky)
- katalogy hraček (oblíbené byly katalogy zvířat firmy Schleich, vláčků a mašinek nebo Lega)
- samolepící lesklé tapety
- pastelky, fixy a glitrová lepidla
- a samozřejmě bílé papírové šanony (my měli z IKEA)

Krásně se povedl např. šanon s vystřiženými obrázky dinosaurů doplněný vyráženými lístečky, psí šanon doplněný namalovanými otisky psích tlapek nebo kytičkový (s kombinací velkých kytek z balicího papíru a malých vyražených kvítků).

U mandal mě překvapilo nadšení maminek i dětí a jejich obrovská trpělivost. Nebyla jsem si jistá, jestli třeba 4-5 leté děti vydrží skládat a lepit celou mandalu. A vydržely úplně s přehledem...a nejvíc se těšily až svůj nový výtvor budou moci ukázat tatínkovi :-)  Ne nadarmo se říká, že mandaly jsou zklidňující a léčivá záležitost.

K výrobě mandal jsme používali hotové vyřezané kruhy z pevného kartonu. Na ně jsme od kraje postupně lepili trojúhelníky nebo obdelníky z barevného papíru. Každý podle svých barevných preferencí (s lehkým omezením nabídkou dostupných barevných papírů...). Děti občas porušily barevný rytmus, ale myslím, že to vůbec nevadí a výsledek působí i přesto krásně harmonicky. Většinou to bylo tak, že děti vybíraly barvy, maminky předstříhávaly a děti lepily a tak několikrát dokola...

Určitě se nenechte odradit složitostí na první pohled, je to opravdu jednoduché a soustředěním na barevný rytmus mandal (ať už malovaných nebo lepených či sypaných) se člověk krásně zklidní...

Pokud vás láká společné tvoření dětí a dospělých, můžete se k nám někdy přidat. Třeba hned v únoru, kdy si budeme pohrávat s fimem (lžičky, přívěsky a magnetky).

Recy dinosauří voskovky - návod

Dneska jsme se konečně dostali k vyzkoušení recyklace voskovek. A jsme nadšení! Vůbec nechápu, proč jsem se toho bála a odkládala to... ostatně posuďte sami.

Na internetu (hlavně na anglických stránkách maminek, kdybyste hledali, zkuste třeba "melted crayons") se to hemží návody, jak zužitkovat staré kousky voskovek, kterými už se nedá kreslit. Chlubí se, jak je to úžasný dárek pro různé narozeninové párty apod. Mě spíš lákalo vyrobit klukům nějakou zábavnou pastelku, se kterou by rádi kreslili :-)

Mám takovou jednu duhovou pastelku (Magic od Koh-i-nooru), která má tuhu z různých barev a tak kreslí různobarevnou čáru a taky podle toho, jak se natočí. Kluci si jí rádi půjčují, fascinují je ty barevné proměny a tak jsem na různobarevnou voskovku docela sázela. A když se mi podařilo sehnat vhodné silikonové formičky malinkých dinosaurů (původně jsou na čokoládové pralinky), rozhodla jsem se, že nastal správný čas...

Co budete potřebovat:
- staré voskovky, různé kousky voskovek zbavených papírových obalů
- vhodnou silikonovou formičku (na zmiňovaných stránkých nejčastěji využívají formičky na muffiny, voskovky jsou pak větší)
- troubu rozehřátou na 200 stupňů

Pár poznámek k výrobě:
My jsme si moc užili hned první fázi, sundavání papírových obalů z voskovek. Nebojte se děti zapojit. Vojtíška (necelé 4) to bavilo skoro hodinu, říkal tomu, že je musíme vyklubat. S velkým soustředěním a zaujetím sloupával obaly, i když to z některých šlo opravdu špatně (měli jsme směs voskovek z různých dob a od různých výrobců, papírky byly přilepené někdy opravdu důkladně).

Pak jsme ještě kombinovali barvičky k sobě. Zkusili jsme udělat tón v tónu i pestrou směs. Obojí udělá hezký efekt a tak se fantazii meze nekladou. Navíc se může rozehřátý vosk např. špejlí ve formičce ještě promíchat a když ztuhne, vypadá pak úplně jako mramorovaný.

Řezání voskovek na kousky jsem obstarala raději sama. Protože jsme měli malé formičky, dělala jsem menší kousky, aby se rychleji roztavily a pastelky byly pestřejší. Ve druhém kole už byly kousky větší a výsledek je také pěkný. V téhle fázi myslím nemůžete udělat chybu, pokaždé to bude vypadat originálně :-)

Formičky jsme naplnili vrchovatě a po rozehřátí jsme ještě přidávali. Pokud použijete větší formy, není to potřeba, ale u těchto maličkých dinosaurů by výsledná voskovka byla do ruky malá.

Ukázalo se, že voskovky mají opravdu různou kvalitu, podíl barvy a vosku. Nekteré zůstaly i po rozehřátí krásně syté, u jiných se nahoře oddělila vrstvička čirého nebo slabonce zabarveného vosku, takže jsem je raději lehce špějlí promíchala. U pár bylo potřeba horní vrstvičku seříznout nožem (asi u dvou se nám stalo, že čirá vrstva byla skoro třetina forny, tam jsem ji seřízla a barevnou část dala znovu roztavit na jiného dinosaura).
Celkově v troubě strávily cca 10-12 minut. Je to trochu cítit, ale rozhodně méně, než když se třeba maluje voskovkami na vajíčka...

No a takhle vypadají výslední sauříci. Určitě se nebojte a vyzkoušejte!

Je libo spíše stegosaura?

Nebo triceratopse?

Nebo celé pochodující stádo?

U nás to zatím první den je spíše o hraní než malování. Sauříci se projíždí v autě, povídají si... atd. Ale třeba se i k tomu malování dopracují :-)

Náramkování s Monikou Brýdovou

Nedávno jsem tu psala o fimovém kurzu se Sabine Backer, ale nebyl to jediný kurz, který jsem si v předvánočním čase nadělila :-)

První prosincovou sobotu jsem si byla vyzkoušet náramek s Monikou Brýdovou. Moniku znám už dlouho, tak to tentokrát byla sázka na "jistotu". Sice mám i její poslední knížku, kde potahování náramku moc hezky popisuje a navrch ještě knihu od Bettiny Welker (Polymer Clay Bracelets), ale znáte to. Jsem prostě kurzový typ. Mám ráda tu atmosféru, setkání se stejně "potrefenými" lidmi. Ráda se dívám, jak tvoří lidé, kteří mají danou techniku už mnohokrát vyzkoušenou, vychytali spoustu fíglů a co je na tom všem nejúžasnější, neváhají se o všechno tohle na kurzech podělit. A pak taky ty výsledky ostatních, každý si zvolí trošku jinou barevnou kombinaci a na konci pak čeká krásná duhová přehlídka... No a člověk žasne, co může vzniknout z kombinace, která by ho ani ve snu nenapadla.

Na kurzu byla báječná, uvolněná atmosféra... až moc klidná na to, že jsme museli 3x zapékat :-) Nikam se nespěchalo, na vše byl dostatek času. Kromě principu potažení náramku a výroby jeho základu z lehké modelovací hmoty jsme si ještě vyráběli ze stejného vzoru vypouklé přívěsky (donuty a jiné tvary). Vzor byl založen na kytičce a spirálce z extrudéru.

Bohužel jsem si nevzala tentokrát foťák, tak mohu ukázat jen můj výsledek. Vsadila jsem na modrou, bílou a trošku stříbrné. Náramek a přívěšek s klíčovou dírkou jsou z kurzu, ostatní doděláno další den doma. A ještě mi kousek canu zbyl, tak možná nějaký ten bratříček nebo setřička přibude :-)

Podrážková textura poprvé

 Tak jsem to zkusila!

V Beskydech jsem obdivovala různé vzory na podrážkách, co lidé otiskli do sněhu a napadlo mě tyhle "podrážkové" textury vyzkoušet na fimu. Tentokrát od nápadu k činu nebylo až tak daleko, cca 14 dnů....

A jak to dopadlo? S konečným výsledkem nejsem moc spokojená, což se mi u mého tvoření stává poměrně často :-) Ale beru to tak, že to byl první pokus...a byla legrace.

Celá realizace začala útokem na botník. Tady se ukázala první slabina plánu. Evidentně jsme si doteď nevybírali obuv podle zajímavého vzorku na podrážce. Protože to byla bída. A když už byl vzorek alespoň zčásti zajímavý, byl na sešlapané dětské botičce. Nebo byl příliš mělký nebo naopak moc velký/výrazný. Nakonec mě zachránily moje zdravotní polobotky a kecky staršího syna. Na mé polobotce byl hezký vzor, připomínající zeď z cihel a na keckách dokonce dva vzory (trojúhelníky a malinké čtverečky).
Btw. syn chodí do první třídy a za chvíli po něm asi budu dědit boty :-)

Umyla jsem podrážku a připravila si plát barevného fima (projetím na nejširší nastavení strojku). Podrážka byla ještě trochu mokrá, suchou bych asi postříkala rozprašovačem nebo otřela vlhčeným ubrouskem. Otiskávala jsem celkem asi pětkrát každou botu, protože se moc nedařilo. Hlavní problém jsem měla s rovnoměrností otisku. Nevím, jestli jsem nedokázala rovnoměrně tlačit na botu (zkoušela jsem to zevnitř i shora) nebo jsou podrážky z principu tak vyráběné. V případě polobotky asi obojí, u kecky mi přišla podrážka opravdu rovná, ale stejně byl výsledný otisk někde hlubší a hezčí než jinde. Zkusila jsem i obrácený postup, že jsem plátek fima položila na podrážku kecky a přejela válečkem, ale výsledek byl podobně neuspokojivý. Na všech fotkách jsou otisky pro zvýraznění potřené stříbrným pudrem.

Můj původní plán vyrobit si z fima reverzní podrážkovou texturu tedy tentokrát nedopadl, ale když už jsem měla hotové tyhle podrážkové otisky, zkusila jsem je využít na výrobu několika "pošlapaných" kousků. A tady jsou...

Pošlapaná srdce (zatím jen polotovar, textura z drobného kostičkovaného vzorku na keckách).

Cihláčci (aneb vzor z polobotek)

A čistě jen pro pořádek, zpracovaný i kousek trojúhelníkového vzorku na kecce :-)

Na rozloučenou jedna podrážková skupinovka :-)